Proč právě do Slatiňan, na to existuje odpověď na státním zámku ve Slatiňanech, který svého času vlastnil rytíř Bohuslav Mazanec z Frymburka. Stejný pán, následně vlastní v letech 1578–1601 také naše město, resp. tehdejší panství, které k našemu městu patřilo. Postavil u nás vůbec první školu ve městě, dřevěnou budovu, která stála na místě dnešního hotelu Beseda. Osoba tohoto rytíře spojuje naše město se Slatiňany.

Místo pro zakempování bylo vybíráno tak, aby bylo co nejblíže k hlavnímu cíli, k zámku. Proto padla volba na službu bezKempu a stání na soukromém pozemku přímo na okraji Slatiňan. Stání zde bylo v plánu na pouhé dva dny, na výlety po okolí proto zbylo jen jedno odpoledne a jeden celý den. Pro krátké pěší výlety velmi dobře posloužila vyhlídková věž na Chlumu, kam se jde kolem lesní posilovny, kterou jsme hned vyzkoušeli a již zmíněný státní zámek Slatiňany s nádherným zámeckým parkem, do jehož areálu patří i Kočičí hrádek. Pro delší cesty do Chrudimi a Pardubic zase posloužil automobil. Zde je obrovská nesporná výhoda karavanové soupravy, kdy karavan slouží jako základna a automobil jako dopravní prostředek pro vzdálenější cíle v okolí.

Chrudim velmi překvapila nádherným náměstím s obrovským dominantním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, morovým sloupem Nanebevzetí Páně a krásnou budovou Staré radnice s celkově nádherným historickým centrem. Ve stylovém prostředí kavárny Na Podsíni, těsně u náměstí vychutnáváme odpolední kávu a zjišťujeme, že nelze platit platební kartou. Naštěstí je hned vedle bankomat, nicméně platby kartou už by měly být naprostou samozřejmostí. Po kávě procházíme kolem kostela na Školní náměstí, kde mají vystavené fotografie kočky z místního útulku v čele s Uhlíkem. Naprosto stejným kocourkem, kterému šibalství koukalo z očí, úplně stejně, jako tomu našemu Mlhovkáři, který se nám ten den, hned po příjezdu zaběhl a dalo hodně práce ho znovu chytit.

Pardubice, které přišly na řadu následující den naopak ukázaly svou moderní tvář. Pěší zóna na třídě Míru, tedy jak bych řekli obyvatelé našeho města na Mírovce, to je spojení skla, betonu a dlaždic. Přesto se i tam, v těsné blízkosti pulsující třídy, dá najít útulná kavárnička Prosekárna Pardubice, spojená s vinotékou na klidné posezení u kávy. Nebo hned vedle centra klid ve velkých městských sadech s příjemným posezením v Galerii Café park restaurantu. Pardubice jsou velmi živé, pulsující město, z jehož historického centra jsme bohužel stačili vidět jen Zelenou bránu a Pernštýnské náměstí.

Zastavení druhé Olomouc

Rádius Litovel, Bouzov 9 – 14. 9. 2020

Po Slatiňanech, Chrudimi a Pardubicích následovala Olomouc. Ta byla na seznamu cílů hodně dlouho a hned první návštěva dopadla nad očekávání dobře. Kemp Krásná Morava poskytl klidné místo na okraji města, a to jsme ještě netušili, jak blízko je odsud do centra a co se v centru Olomouce na nadcházející víkend chystá. A už vůbec nikdo neměl ani páru, jaké překvapení přichystají Veronika s přítelem Martinem.

První seznamovací odpoledne s Olomoucí proběhlo kvůli doplnění zásob v nedalekém Lidlu. Ovšem po zjištění, že od nákupního centra do městského centra to už opravdu není daleko, absolvovali jsme první návštěvu historického centra Olomouce. A jelikož, v rámci pohybu, jsme šli do nákupního centra pěšky, došli jsme pěšky i do městského centra. A tak jsme si Sloup Nanebevzetí Panny Marie na Horním náměstí, olomoucký orloj a další památky prohlédli s nákupními taškami v rukou. A po návštěvě Infocentra se dozvídáme, k čemu že se staví pódium na Horním náměstí. Od čtvrtka do neděle se budou slavit Dny evropského kulturního dědictví. A hned jsme dostali program, co kdy a kde se bude konat. A události okamžitě dostaly spád. Hned druhý den cyklovýlet po Litovelském Pomoraví kolem řeky Moravy, a večer v Olomouci první koncert s Moravskou filharmonií, v pátek procházka po Olomouci na místa, kde se psala historie zemí Koruny české, a skončili jsme až na vlakovém nádraží, když Jitka vzpomínala na svou dávnou návštěvu Olomouce. Z vlakového nádraží už s MHD na Svatý kopeček, prohlídka nádherné zlatem vyzdobené katedrály Nanebevzetí Panny Marie a večer, po opravdu nutném odpočinku a dobití baterek, opět Horní náměstí, tentokrát baletní představení a nutno říct, že nevšední choreografie byla naprosto super. V sobotu „zájezd“ automobilem do královského města Litovle a večer opět Horní náměstí v Olomouci, tentokrát na řemeslné trhy, prohlídka otevřených kostelů a tatarák v restauraci U Potrefené husy, ze kterého jsem se prostě rozbrečel. Ten česnek… V neděli opět „zájezd“ na hrad Bouzov, a následovalo pyžamové odpoledne. A do té tiché siesty volá Veronika s Martinem. Videohovor. Copak se asi děje… Zvednu telefon a Veronika s Martinem, stojíc na rozhledně Hvozd (Hochwald) nám slavnostně oznamují, že se dnes, 13. září roku 2020 vzali. No, byla to pecka, zralá na Jim Beam. Dvakrát, dvojitého. To jsme museli polknout a ještě rozchodit.

Zastavení třetí Telč 14 – 15. 9. 2020

I Telč měla svůj důvod, proč sem zajet. Historické kořeny rodinné větve Schaeferů od matky druhé polovičky sahají právě sem a najít hrob Theodora Schaefera st., to byl hlavní důvod návštěvy Telče. I když dlužno podotknout, že i kdybychom sem jeli jen tak, neprohloupili bychom, neb Telč je nádherné město s krásným náměstím a velmi citlivě opraveným městským centrem. Tentokrát parkujeme na městském parkovišti, které na jednu noc bohatě postačí, a protože je pondělí, zkoušíme štěstí nejen na hřbitově, ale i na místní matrice. Ochotné úřednice nám vychází maximálně vstříc a posílají nám na mail odkaz s knihou narozených, kde je Theodor Schaefer starší zapsán. Tento až nečekaný úspěch byl ještě navíc umocněn rozhovorem se správcem hřbitova, který nám přesně popsal a dal číslo hrobu, o který se přesně jedná. Jméno Theodora Schaefera na něm sice již nebylo, ale po návratu nám teta Olga z Rakouska potvrdila, že to je ten správný hrob, a dokonce poslala i jeho fotografii z doby, kdy tam ještě náhrobek rodiny Schaefer byl. V úterý ještě krátká procházka v zámeckém parku a pak odjezd do Písku.

Zastavení čtvrté Písek 15 – 16. 9. 2020

Město Písek bylo další destinací, kde jsme ještě nebyli. Opět parkujeme na městském parkovišti a jdeme se podívat do města. Samozřejmě nesmí chybět nejstarší kamenný most v ČR přes řeku Otavu, perfektní sochy z písku, Putimská brána a městské Infocentrum s centrálním náměstím. Přidali jsme k tomu ještě městský ostrov s restaurací na ostrově, obcházku širšího centra a večerní posezení v místní Kozlovně. Návštěva tohoto nádherného města opravdu za to stála a máme radost, že jsme smazali další černý bod na pomyslné mapě nenavštívených míst v ČR. Po přespání následoval odjezd do malého kempu ve Kdyni.

Zastavení páté Kdyně 16 – 18. 9. 2020

Rádius Koráb, Mrákov, Domažlice

Kdyně bylo také město, kde jsme ještě nebyli, ale v tomto případě nám šlo víc o okolí. Už při příjezdu do Kdyně vytvářely pošumavské kopce nádherné scenérie, přímo lákající k výletům. A tak se po příjezdu, zakempování a nezbytném doplnění zásob vydáváme na stejně nezbytnou cestu do Infocentra. Ze zkušenosti víme, že taková návštěva se vždy vyplatí. Turistické cíle se sice dají pohodlně najít v mapách, dají se k nim najít i různé informace, ale to vše zabírá čas a na letáku, neb v příslušné brožuře je výtah toho nejdůležitějšího, bez zdlouhavého vyhledávání. A v neposlední řadě můžete v infocentru dostat tip na výlet, o kterém byste se z on-line turistických map dozvěděli jen těžko, pokud nevíte, co konkrétně hledáte. A to se právě stalo nejprve v Olomouci a nyní ve Kdyni opět.

První tip z informačních letáků je rozhledna Koráb, která je dá se říct přímo nad kempem, kde jsme byli. Autem se dalo zajet až přímo k rozhledně, v horské boudě jsme si dali teplé espreso a čaj a dostali klíče od rozhledny. Pak už zbývalo jen vystoupat 144 schodů do místnosti, která nebyla standardně kulatá, jak by se od rozhledny očekávalo, ale trojúhelníkového tvaru, kde jsme si připadali jako ve vesmírné lodi. Odtud asi název Koráb. Rozhledna a horská bouda Koráb (773 m n/m.) je součástí české jižní větve Svatojakubské poutní cesty do Santiaga de Compostela. Takže kdyby byl zájem, tak odsud to je do cíle ještě 2836 km.

---

Svatojakubská cesta nebo Cesta svatého Jakuba (španělsky Camino de Santiago) je název historické sítě dvanácti poutních cest, které vedou ke hrobu svatého Jakuba Staršího v katedrále v Santiagu de Compostela ve španělské Galicii. Cesta je součástí světového dědictví UNESCO.

---

Druhým tipem byla podvodní pozorovací kabina v zatopeném lomu u Mrákova. Jedná se o celý komplex, areál s atrakcemi pro děti, malým venkovním minimuzeem a dřevěnou boudou s terasou a základním občerstvením čili pro nás hlavně káva. A samozřejmě s hlavní atrakcí, kvůli které tady jsme. Pozorovací kabina umístěná cca 8 m pod vodní hladinou byla velkou výzvou pro druhou polovičku. Nakonec překonala strach a odměnou byla nevšední podívaná na obrovské kapry, a téměř dva metry dlouhého Jesetera. Třetím místem byly Domažlice, centrum Chodska a ani ty nás nezklamaly. Opět krásné historické centrum, pohodlné parkování na městském parkovišti a po horských a podvodních zážitcích dobrá káva v kavárně U sedmi andílků. A těch sedm andílků tam doopravdy bylo.

Zastavení šesté Františkovy Lázně

Rádius Aš, Seeberg, Cheb, SOOS 18 – 24. 9. 2020

Z centra Chodska Domažlic do Františkových Lázní, znamenala vyplnění dalšího bílého místa na mapě dosud, nebo dlouhodobě nenavštívených míst. Míříme do autokempu Amerika, který použijeme jako základnu pro téměř týdenní stání, vyplněné cyklistickými výlety, pěšími výlety do okolí a samozřejmě nesmí chybět prohlídka samotných Františkových Lázní. Vše začíná v den příjezdu, v okolí kempu, navazujícího na jezero Amerika s ptačí rezervací, na ZOO koutek a na příměstský park. Celý komplex končí prakticky až v samotných Františkových Lázních, kde plynule navazujeme na Františkův pramen na Nové kolonádě, a končíme jako vždy v Informačním centru.

Druhý den následuje výlet do Aše a návštěva hradu Seeberg. Druhá polovička se ve fotografování neustále zdokonaluje a třeba základny kompozice jí už nejsou cizí. Proto máme z Aše a Seebergu už docela slušnou fotodokumentaci.

Další den dáváme krátký pěší výlet po Františkových Lázních na malých městských trzích doplňujeme náušnice s hnědým kamenem z Olomouce o prstýnek s hnědým kamenem, a zkoušíme najít dětské sanatorium, kde se druhá polovička, jako malá léčila. To bohužel bez úspěchu, ale byli jsme hodně blízko. Až u železničních podjezdů. Odpoledne odpočinek v Chaloupce u vody a projížďka na loďce po jezeře Amerika. Cheb jsme dali celkem dvakrát. Jednou na kole a podruhé autem. To, když jsme sháněli malý šroubováček na opravu Mlhovkářem utržené záclony. Na kole jsme dali i národní přírodní rezervaci SOOS a Františkovy Lázně a okolí máme zase pro změnu prošláplé pěšky.

Zastavení sedmé Loket 24. 9. 2020

Čas se naplnil a po téměř týdenním pobytu opouštíme Františkovy Lázně a po cestě domů dáváme ještě zastávku na Lokti. Malé městečko s velkým hradem, bohatou historií a vyprávění zážitků druhé polovičky z kdysi dávného ze sjíždění Ohře. Tak by se ve zkratce dala tato zastávka shrnout. Na samotný hrad jsme nešli, protože s námi byla Adélka, a ještě ke všemu nebrali platební karty. Pravda je, že to už nás trochu rozhodilo, protože na takto turisticky exponovaném místě by taková služba měla být samozřejmostí. Prošli jsme tedy jen město Loket, dali si kebab a pokračovali dál.

Zastavení osmé Děčín 24. 9. 2020

Při závěrečné etapě se ještě rozhodujeme pro Děčín. Jsou prostě místa, kde nám je fajn a rádi se tam vracíme. A Děčín je jedním z takových míst. Po krátké zastávce v Děčíně pokračujeme zpět až domů, kde nás vítají dva kocouří trosečníci Merlin a Mikeš.

Mapa celé trasy Road Trip ČR 2020