Po prvním jarním rozcvičovacím velikonočním víkendu následoval prakticky hned další víkendový výjezd do středních Čech, který měl i své praktické opodstatnění, spočívající v návštěvě Retrogaráže, výstavy veteránů, která se koná pravidelně 2x do roka na výstavišti v Lysé nad Labem.
Úkol zněl jasně: Najít co nejbližší místo k Lysé nad Labem, kde by se dalo přes víkend zakempovat s co nejkratším přesunem k výstavišti.
Bylo by dobré předeslat, že rozhodnutí o účasti na letošní Retrogaráži, výstavě veteránů padlo již v loňském roce, tedy v roce 2024 na podzim, kdy jsme tuto výstavu navštívili poprvé a zážitek předčil veškerá očekávání. Téměř okamžitě jsme se rozhodli, že se zúčastníme i jarní části této výstavy a opět téměř okamžitě po příjezdu jsme začali hledat vhodný pozemek k jarnímu zakempování. Nakonec jsme našli, ale protože se jednalo o pozemek Bezkempu s pouze jednou možnou rezervací, provedli jsme zabukování pozemku ještě v listopadu 2024 a byla z toho naše zatím nejdéle držená rezervace v systému Bezkempu (od listopadu 2024 do dubna 2025), čili téměř půl roku předem. To jsme do této chvíle ještě nikdy nepotřebovali.
V pátek za jarního deště se vydáváme na pozemek, abychom se zakempovali a vše připravili na sobotu. Jelikož pozemek ve Stratově, kam jsme měli namířeno byl opravdový bezkempový pozemek, kde jste více – méně odkázáni jen sami na sebe, kde krom ohniště a polní skorosprchy nenajdete vůbec nic, brali jsme s sebou zásobu pitné vody, elektřinu zajišťovala palubní baterie. Jenže pozemek byl bezkempový i co se příjezdové cesty týče. Podle fotografií majitele vypadala příjezdová cesta dobře, ale protože vedla přes pole, byli jsme si s blížícím se cílem a s houstnoucím deštěm stále méně jistí, jestli se na pozemek po polní cestě vůbec dostaneme.
Nakonec dostali, ale hned v místě odbočení z hlavní silnice nás místo obyčejného sjezdu uvítal sice krátký, zato docela slušný travnatý nájezd do kopce, s momentálně odpovídajícně mokrou trávou. Naštěstí dobrý, to jsme dali překvapivě bez ztráty kytičky. Následovala polní cesta, mezi dvěmi zoranými poli, na šířku karavanu tak akorát. A tak se pomalu, v dešti, po blátivé polní cestě pomalu přibližujeme k cíli – malému posekanému travnatému místu na konci pole. Dál už to ani nejde, protože dál následuje další kopec dolů na další pole.
Vše absolvujeme překvapivě bez problému, i otočení a srovnání karavanové soupravy na mokré trávě proběhlo dobře. Využíváme chvilkové dešťové pauzy a zakempujeme. Rozpřaháme, vybalujeme věci a připravujeme vše potřebné k použití. Zběžně obhlížíme pozemek, hodnotíme příjezdovou cestu a konstatujeme, že pokud nepřestane pršet, můžeme mít problém se odsud vůbec dostat. Předpověď na sobotu a neděli už hlásá sluníčko, takže snad dobrý. V pátek ještě stihneme zajet do nedalekých Milovic na menší nákup a pak už jen večerní siesta a usínání za ťukotu dešťových kapek.
Sobotní, už bezdešťové ráno nás uvítalo i s našimi spolubydlícími. Místní srnky se přišly juknout, kdo že to tu prudí… Ranní káva a pak už odjezd na výstaviště v Lysé nad Labem na Retrogaráž. Výstava opět nezklamala, zase bylo co k vidění a co obdivovat. Výstavu máme během dopoledne zmáknutou, a na oběd jedeme do nedalekého Kerska a kam jinam, než do legendární hájovny, kde vám dodnes dají na výběr se zelím, nebo se šípkovou.
Nicméně – osud se někdy vyvíjí ne úplně podle našich představ, ale někdy dostaneme šanci alespoň na přiložení náplasti. A to se také v tuto sobotu stalo. Po návštěvě Retrogaráže nás čekal ještě jeden příjemný úkol. Sejít se v Praze se členem rodiny, který je dlouhodobě pracovně v zahraničí. Shoda náhod tomu chtěla a pomohla nám se sejít. Po čtyřech letech… Krásná sobotní tečka.
V sobotu odpoledne a v neděli, v den odjezdu už svítilo sluníčko, příjezdová cesta z pozemku zpět na silnici krásně uschla, takže odjezd už byl bez jakéhokoliv stresu. Po povinné ranní kávě zabalíme, zapřáhneme povoz a těsně před polednem vyrážíme směr domov, kam to máme zhruba hodinu cesty a kde na nás už netrpělivě čekají dva kocouři 🙂