Úplně na začátek je třeba poznamenat, že tento rok byl ve znamení cestovatelského „upgrade“ na nový level, kterým se stal karavaning. K tomuto cíli jsme směřovali prakticky už od roku 2017 a v roce 2019 ho dosáhli. S novým způsobem cestování se musel změnit i způsob plánování jednotlivých cest, které se z jednoduchých prostých cest osobním vozem, vlakem, či pěšky, změnily ve výjezdy, které už bylo nutné připravit tak, aby se daly s karavanovou soupravou realizovat a následně skloubit s pěší tůrou, či lokálním výjezdem osobním automobilem. Varianty plánování se nám tímto krásně rozkošatěly a my se vydali na první výjezd.

Plánování bylo v roce 2019 rozkošatělé o to více, že jsme museli celý plán rozdělit na dvě poloviny, protože v poločase bylo nutné vyřídit ještě jednu neodkladnou vedlejší pracovní záležitost. Vše nakonec dopadlo tak, že na první polovinu padla volba na Mělnicko a na druhou polovinu jižní Morava.

První část proběhla u Mělníka, přesněji v ZOO parku Zelčín. Na úplně první výjezd to nebylo daleko, a na úvodní seznamovací jízdu s karavanovou soupravou tak akorát. Vše proběhlo v naprosté pohodě, až na počasí, které nám bohužel vůbec nepřálo. Neustále drobně prší a musíme čekat ještě zhruba 3h, než přijedou majitelé a pustí nás na pozemek zakempovat. Odpřahujeme tedy karavan a jedeme si čekání zkrátit do nedalekého Mělníka. Nejprve na něco dobrého a následně si město v dešťových přestávkách projít.

Po zakempování vybalujeme věci a odpolední dešťové přestávky využíváme k poznávání ZOO parku a jeho nejbližšího okolí. Vítají nás drobná domácí zvířata, slepice, morčata, husy, kachny, ale i býčci a koně. Mají tady i jezdeckou školu, ale ta pro nás rozhodně nebude.

Další den máme v plánu raft na Vltavě od Vraňan až po soutok Vltavy a Labe v Mělníku. Úplně poprvé na vodě a zvládli jsme to se ctí. Pro zastávání místa kormidelníka bylo potřeba krátké školení a pak už to šlo samo. Dokonce se pádlování i řízení raftu dalo zvládnout v jednom a přežila i naše jezevčice Adéla, která byla s námi na palubě. Po vodním výkonu následovala už jen krátká podvečerní procházka a příprava na následující den, na který byl v plánu zámek Veltrusy.

Zámek Veltrusy má nádherný park s bukovými a lipovými alejemi, rozkvetlými zahradami, egyptským pavilonem s bývalou sušárnou ovoce. Naprosto dokonalá dopolední relaxační procházka. Víc už jsme ale tento den nestihli, protože už tradiční déšť zavdal příležitost spíše k hudebnímu odpoledni v karavanu.

Poslední den byl v plánu cyklo výlet podél Labe. V roce 2019 to byl náš zatím nejdelší a hodně dlouhou dobu nepřekonaný cyklistický výlet, který vedl přes obec Hořín, na most přes Labe a dál prudkým stoupáním kolem mělnického zámku a opět prudkým, tentokrát sešupem městským parkem k Labi. Pokračovali jsme podél Labe, kolem bývalých zdymadel Hadík, dnes (2019) šrotoviště lodí všeho druhu. Následovala obec Kly a pokračování dál nad Mělník, kde bylo opravdu krásně. Povinné zastávky, kvůli věčně kňourající Adéle, která se vezla v přívěsném vozíku za kolem, střídaly nádherné výhledy do krajiny. Z tohoto nejvyššího bodu už se jelo dobře až do další vesnice Borek, těsně u Mělníka. A samozřejmě nás přepadá déšť. Zachraňuje nás kryté pódium na návsi a po půl hodině svitla naděje v podobě modré oblohy a vydáváme se na další cestu, tentokrát již do Mělníka. Tady ve městě kola raději vedeme, protože cyklotrasa vede rušnými křižovatkami. Z Mělníka už to je jen kousek do Hořína a hurá zpět do kempu. Den pomalu končí, velký Měsíc se s námi loučí a přeje zítřejší šťastnou cestu domů. Ujeli jsme krásných 38 km a byla to naše zatím nejdelší cyklistická trasa.

Další den ráno odjíždíme domů. Odnášíme si spoustu krásných zážitků a potvrdilo se nám, že nezáleží na tom, jak daleko jedete, záleží jen na tom, kde chcete objevovat krásu. První raft, první voda, první opravdová cyklistická zkouška, první testovací výjezd s karavanem. Vše se podařilo a ve druhé polovině zkusíme zvětšit vzdálenost a objevit další krásy. Tentokrát jsou v plánu krásy jižní Moravy.