Krušnohorské velikonoce 2024

Březen 2024

Zima se pomalu poroučí zpět na sever a my už od začátku března zjišťujeme možnosti, jak strávit letošní velikonoční svátky. Úplně první volba, nebo lépe řečeno první daný cíl byla Litomyšl, která by navázala na Pardubice, kde jsme byli v únoru. Vše tedy směřovalo k Velikonočním svátkům stráveným právě v Litomyšli.

V březnu jsme ještě bez karavanu dali Chomutov, a v dalším plánu byl návrat do Východních Čech, do již zmíněné Litomyšle, tentokrát poprvé v letošním roce s karavanem. Jenže, jak praví známé pořekadlo, nikdy neříkej nikdy. Dostali jsme zajímavý tip na Dlouhý rybník a Cínovecká rašeliniště v Krušných horách a rázem měníme cíl a již nenavazujeme Litomyšlí na únorové Pardubice, ale Osekem na březnový Chomutov. Pouhou změnou plánu (cíle) však anabáze nekončí. Na přelomu března a dubna, kam letošní Velikonoce spadají je téměř nemožné sehnat kemp, který by byl touto dobou již v provozu. Využíváme tedy služby Bezkempu a vybíráme volný pozemek pod Krušnými horami. A pak už jen připravit karavan na cestu, tentokrát dvojnásob po zimní přestávce, zabalit věci a v pátek 29. března 2024 můžeme vyrazit směr Osek u Duchcova.

Pátek 29 března

Služeb Bezkempu jsme v minulosti využívali hodně, postupem času však nadšení pro tento druh kempování vyšumělo, zejména po špatných zkušenostech s kvalitou některých pozemků, versus cena. Nicméně tohle téma by dalo na jiný samostatný článek, a proto tentokrát zůstaňme u konstatování, že jsme se po delší odmlce ke službě Bezkempu vrátili, ale byla to spíš z nouze ctnost, než opravdové rozhodnutí.

V páteční ráno nás doma naposledy vyprudil kocour, kterého tentokrát necháváme doma, dobalíme poslední věci a dopoledne pomalým tempem vyrážíme. Pozemek je slušný, prostorný, a na to že je v Podkrušnohoří, tak i relativně rovný. V podstatě odpovídá inzerovanému popisu. Zakempujeme, zapojujeme elektřinu, doplňujeme a zprovozňujeme vodu, vybalujeme potřebné věci. Zhruba do hodiny je vše hotové a jako první je na řadě nedaleký osecký klášter s místním minipivovarem. Klášter je naprosto unikátní stavba, konstrukčně velmi podobná klášteru v Kutné Hoře a vnitřek je opravdu nádhera, která se jen tak nevidí. Na druhou stranu osecký minipivovar, to už tak jednoznačně krásné nebylo. Přivítal nás velmi malý, až stísněný prostor s doslova jen pár stoly, u výdejního pultu chaos v mezích zákona a platba kartou až od 100,- Kč. Uvnitř sedělo jen pár zákazníků, většina dění se odehrávala venku. Nicméně je potřeba říct, že zelené pivo, které se tu před Velikonoci čepovalo bylo opravdu luxusní. Takže dejme tomu za tři.

Sobota 30 března

V sobotu plníme výzvu a chystáme se na cínovecký Dlouhý rybník a následně na Cínovecká rašeliniště. Cínovecký dlouhý rybník je dozajista dobrý cíl, je tu velmi dobré místo k parkování, nicméně při návštěvě tohoto místa je nutné počítat s nemožností jakkoliv rybník obejít. Jako krátkodobá zastávka s procházkou po části břehu, zhruba jedné čtvrtiny, protože druhá čtvrtina je v soukromém vlastnictví s přísným zákazem vstupu, jako dobrý, ale na celodenní tip na výlet určitě ne. A z toho vyplynulo rozdělení sobotního programu na dvě části. První část, s již absolvovaným Dlouhým rybníkem a druhou část, cínovecká rašeliniště, kterou jsme operativně vyřešili přímo na místě.

Přejíždíme proto na velmi dobře udržované parkoviště Krušnohorský dvůr a dále pěšky po Krušnohorské magistrále směr horská chata Vitiška. Perfektní asfaltová cesta z větší části po vrstevnici, v krásném velikonočním březnovém dnu ubíhá velmi dobře. Menší kaňkou byl přechod údolí u tokaniště. Tady nám dal sešup a následný výstup hezky do těla. Ale což… jsme na horách. Nad údolím zastavujeme na krátkou přestávku na doplnění potravin a dodržení pitného režimu. Veškeré odpadky samozřejmě s sebou a pokračujeme dál, pořád ještě směr horská chata Vitiška.

Už už máme za to, že se bezpochyby blížíme k horské chatě Vitišce, ale dojdeme pouze na rozcestí, které ukazuje směr k horské chatě Vitišce dalších zhruba 300 m z kopce. Při pomyšlení, že bychom při zpáteční cestě museli oněch 300 m šlapat zpět do kopce, zůstáváme na rozcestí u horské chaty Mikulášky. Cesta k horské chatě Mikulášce a zpět dala nějakých 11,5 km a po dlouhé době, letos určitě poprvé, z toho byla pěší trasa delší než deset km. Sobotní den zakončujeme v Teplicích v Čechách a pak už jen vzhůru zpět na základnu.

Neděle 31 března

Na neděli nebyl žádný program a po pravdě jsme dopředu ani žádný nevymýšleli. Prostě jsme si v klidu pospali, a už v letním čase si v dalším klidu dali ranní kávu, a teprve až pak nastala otázka, co s načatým dnem. Volba nakonec padla na zámek Duchcov. Ale až po obědě, ke kterému byly nefalšované špekáčky na pravém nefalšovaném kempovém ohni. Prohlídka zámku byla až od čtvrté hodiny odpolední, takže nedělní poobědový program byl jasný. Nejprve jedeme do Teplic v Čechách zařídit nový pelíšek pro Zrzouna (zrzavá dlouhosrstá jezevčice) a pak vyrážíme směr Duchcov. Zámek Duchcov z venkovního pohledu nepůsobí příliš skvělým dojmem, uvnitř je však velmi krásně zrekonstruován a průvodcovský výklad o duchcovské větvi Valdštejnů, kteří vlastnili mimo jiné také Litomyšl dal jasný signál, že se do Litomyšle co nejdříve přece jen podíváme. K duchcovskému zámku patří i rozlehlý zámecký park, v létě určitě skvělé místo k relaxaci, teď na přelomu března a dubna vhodný spíš jen na jednoduchou procházku, ale i tak lze tento obrovský zámecký park Duchcovu jen závidět.

Pondělí 1 dubna

Po obligátní ranní kávě a samozřejmě po pomlázce, začínáme pomalu balit a připravovat se na zpáteční cestu. Před odjezdem ještě velmi milý rozhovor s majitelkou pozemku, která nám dala na cestu hezký velikonoční dárek a pak už jen zpáteční cesta domů a po pravdě řečeno i za kocoury, kteří se tentokrát museli obejít bez naší přítomnosti. Ještě probíráme úkoly, které je potřeba do dalšího výjezdu dotáhnout do konce, parkujeme karavan a se samotným vozem už jen krátký přesun domů. Letošní první karavanový výjezd měl jedno nej. A to nejdřívější výjezd v historii všech zatím uskutečněných výjezdů. V březnu jsme totiž ještě nikdy s karavanem nevyrazili. A naopak, když bychom to porovnali s úplně prvním výjezdem v roce 2019, kdy jsme se vrátili až na začátku listopadu, prakticky těsně před prvním sněhem, máme v podstatě vyzkoušeno, že s karavanem bez zimního packetu se dá kempovat od března do listopadu. Mrazíky do cca -5 stupňů nemají ve vytápěném interiéru karavanu s rozfukem teplého vzduchu, na funkci vodovodní soustavy, čehož jsme se obávali nejvíce, žádný vliv.