Pardubice po 4 letech

Často se vracíme na místa, která jsme už jednou navštívili a paradoxně i tam, kde se nám napoprvé moc nelíbilo. A přitom si stačí znovu projet staré itineráře a zjistit, že jsme to tehdy „na první dobrou“ vlastně tak trochu odflákli. Tehdejší návštěva náměstí a jedné ulice asi nebude to, co by nám mohlo dát alespoň trochu více ucelenější obraz o městě. Rozhodli jsme se to napravit a rovnou spojit dobré s užitečným.

Automatické mlýny

Areál Automatických mlýnů

Jako stěžejní akci jsme si vybrali sobotní prohlídku automatických mlýnů. Mimochodem toto je zrovna místo, které jsme měli navštívit už tehdy, při naší první návštěvě Pardubic. Napravujeme tedy a 24. února se do Pardubic vypravujeme. A tentokrát bylo vše úplně jinak.

Prohlídka automatických mlýnů s průvodcem a výkladem byla nejen velmi zajímavá, ale zároveň jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí. A když k tomu připočteme krásný slunečný den, lze tvrdit, že to byl level přímo fantastický. Ranní, nebo řekněme spíše taková předstartovní káva v Café Gočár připravila půdu k začátku prohlídky venkovního areálu Automatických mlýnů, vynechány nebyly ani vnitřní, dnes už z velké většiny předělané prostory a konečný pohled ze střechy byl už jen tou pomyslnou třešničkou na dortu.

Pardubice podruhé

Pardubice mají spoustu krásných zákoutí, ale přece jen i hodně betonu…

Po skončení prohlídky Automatických mlýnů už jsme podruhé tu samou chybu neudělali a hned neodjeli. Krásný den přímo vybízel k procházce podél vody, v tomto případě podél řeky Chrudimky až k jejímu soutoku s Labem, k obrovskému jezu na Labi se zdymadlem a s vodní elektrárnou a jako první zastávka byla zastávka na oběd v restauraci Garden nedaleko labského jezu.

Po dobrém obědě ještě návštěva již dříve navštívených míst, což bylo hlavní Pernštýnské náměstí s radnicí, Zelená brána, Třída míru a vinotéka Prosekárna. Nostalgie je holt někdy hodně silná… K těmto dříve navštíveným místům přibyla ještě třída 17. listopadu a knihkupectví Luxor Pardubice. Knihkupectví nevynecháme prakticky nikdy. Pak už jen procházka kolem pardubického zámku a v pozdním odpoledni už jen jízda zpět.

Ještě to není všechno

Letos, po čtyřech letech se nám povedlo propojit místa, která jsme navštívili v roce 2020 s novými místy a rozšířit si tak obzor a obrázek o Pardubicích. A nejen o nich. Přibyl k nim ještě tip na další výlet do okolí, na Kunětickou horu. Takže lze téměř s jistotou říci, že ještě není všem dnům konec a že se sem dříve, či později opět vrátíme. A třeba dojde i na pardubický zámek.