Po čtyřech letech plánování a připravování potřebného zázemí jsme se konečně vypravili na cestu do země, kterou stojí za to poznat blíž, než jen jako kdysi z dálnic a průmyslových zón.
Švédsko se nachází na skandinávském poloostrově, kde sousedí s Norskem a na severu má pevninskou hranici s Finskem. Naše cesta do cíle se proto bude téměř vždy ubírat výhradně severním směrem. A protože náš cíl je položený hodně na severu, co jiného bychom očekávali, než na vlastní kůži zažít polární den a když vše vyjde, tak i polární záři. Zejména kvůli polárnímu dni, který přichází v období kolem letního slunovratu, byl termín odjezdu stanoven na polovinu června tak, abychom zhruba na letní slunovrat dorazili do cíle. Život však nejde podle plánu, a pod tlakem různých nepříznivých okolností bylo nutné termín odjezdu posunout. Nejprve na červenec, a nakonec až na srpen. Srpnový odjezd nakonec definitivně klapnul a v sobotu 12 srpna 2023 konečně vyrážíme na cestu.
Sobota 12 srpna 2023
Ranní probuzení, poslední káva, dobalení zbytku věcí a vyrážíme na cestu. První trasa vedla do Rostocku, kde jsme měli zabukovaný trajekt na noční přeplutí baltického moře z Německa do Švédska, mezi přístavy Rostock a Trelleborg. Jako první úkol této trasy byl přejezd Lužických hor a překonání úseku mezi Žitavou a dálnicí A4. Relativně krátký úsek v sobě skrývá, zejména za Žitavou, nástrahy v podobě úzkých „bundesek“ ke kterým když se ještě přidá neočekávaná objížďka, je s karavanovou soupravou zaděláno na relativně slušný problém. Jednu objížďku u obce Weißwasser jsme si cvičně vychutnali, naštěstí pak následoval už jen nájezd na dálnici A4 a mohla začít druhá, dálniční etapa. Nutno podotknout, že jízda po dálnici, která vedla prakticky až do přístavu v Rostocku byla fádní a monotónní. Kousek za Drážďany jsme se zastavili na první pauzu. Vyvenčit zvířata, něco málo sníst a vypít kávu v cestovních hrnkách z domova. Následovalo první tankování na čerpací stanici Total Thiendorf a zároveň první seznámení s německým způsobem plnění LPG. Druhé dočerpání LPG přišlo na čerpací stanici Agip Walsleben, těsně za berlínským okruhem a třetí, poslední doplnění LPG přišlo až v Rostocku u přístavu na čerpací stanici HEM. Tímto se celé Německo podařilo přejet čistě jen na LPG.
Co se týče čerpání LPG v Německu, používá se systém ACME, který se od systému plnění DISH používaného u nás v ČR odlišuje používanými plnícími koncovkami. Cena LPG se pohybuje cca kolem 1 eur. Thiendorf 0,99 eur / l, Walsleben 1,14 eur / l, Rostock 1,04 eur / l. Poslední úkol, který nás na území Německa čekal, bylo řádné přihlášení do přepravy na trajekt.
Bukování trajektu byla v podstatě úplně samostatná disciplína, spočívající v on-line bukaci, což není nic jiného, než rezervace trajektu na určitý den a čas, podle zvolených požadavků a parametrů. Z Rostocku do švédského Trelleborgu jezdí společnost TT-Line a na jejich stránkách lze provést rezervaci / bukaci trajektu prakticky s libovolným předstihem a příjemným bonusem je i to, že stránky fungují i v češtině. Cca 48 h před odjezdem přijde od společnosti TT-Line dotaz na potvrzení rezervace a pokud rezervaci definitivně potvrdíte, zaniká jakákoliv možnost storna. Teď už jen buď pojedete, nebo ne. Po definitivním potvrzení rezervace obratem přijde potvrzený lodní lístek s čárovým kódem. Tento čárový kód bude potřeba ke konečnému odbavení v přístavním terminálu v Rostocku.
A s tímto čárovým kódem souvisel náš poslední úkol na území Německa, tj. prostřednictvím přístavního terminálu se přihlásit do přepravy. Protože jsme do Rostocku přijeli o něco dříve, měli jsme čas vysledovat jakým způsobem jsou terminály rozdělené (podle lodních společností a cílových stanic), a podle toho jakou lodní společností a kam jedeme, si vybíráme terminál. Čili v našem případě terminál TT-Line Rostock – Trelleborg. Velmi důležité bylo stoupnout si do fronty před terminál v pravý čas, to znamená až tehdy, kdy se terminál otevře na čas odjezdu. Což znamenalo cca 45 min. před odjezdem. Postavit se tam dříve by znamenalo celkem solidní faux-pas, protože v takovém případě stojíte ve frontě na časově jiný spoj a terminál vás nepustí, neotevře závoru, a nešťastník musí od závory vycouvat, aby se mohl otočit a odjet. No a když za ním stojí kolona nějakých 30 vozů, tak to je skutečný opruz. Vypozorováno na příkladech několika nešťastníků, kterým se tento husarský kousek podařil. A upřímně – nechtěli bychom takovou situaci zažít s karavanovou soupravou. Takže nakonec dobrý, stojíme před správným terminálem, ve správný čas a co teď s čárovým kódem. Jak ho před závorou naskenovat do systému víme, ale co dál? Jak z terminálu dostat lodní lístky a elektronický klíč od kajuty? To byla otázka a sázka do loterie. Naštěstí terminály fungují i v češtině, takže nakonec se z noční můry stala minutová operace, z terminálu na dvě kliknutí padají elektronické klíče od kajuty, závora se otevírá a vjíždíme do určeného pruhu před trajekt.
Když vidíme toho čtyřposchoďového obra, říkáme si hlavně ne až nahoru, kdo tam ten karavan bude tahat…? Najíždíme. Z pruhu před trajektem po najížděcí rampě rovnou do prvního patra, pak do druhého patra, a nakonec úžasné stoupací finále až na horní palubu. Výš už to nejde. Ufff… Jediná „taktika“, kterou lze v tomto případě použít je vždy nechat toho před sebou vyjet až nahoru a pak na jistotu vytáhnout další patro. Zastavení na příkré stoupací rampě by byla jistá smrt. Úspěšným naloděním máme Německo za sebou a otvírá se před námi Baltské moře s cílem přístav Trelleborg.
Neděle 13 srpna 2023 Trelleborg – Mariestad
Náš první cíl na území Švédska bylo zdejší největší ledovcové jezero Vänern. V neděli v půl osmé ráno sjíždíme z trajektu a naše pouť směřuje směr Malmö, Jönkoping, Mariestad. Bratru nějakých 452 km jižním a středním Švédskem jsme projeli, co se týče jízdy, na úplnou pohodu. Jižní Švédsko je z 90% rovina, jen s mírným převýšením, proto jízda s karavanovou soupravou nebyl žádný problém. Jediný problém nastal s doplňováním LPG, protože ve Švédsku není pohon na LPG úplně rozšířenou alternativní variantou. Tady, když už na plyn, tak na CNG. Pokud chcete ve Švédsku jezdit jen na LPG, pak musíte pečlivě plánovat, nejen kde, ale i kdy LPG doplníte. U čerpacích stanic, tak jak jsme na to zvyklí ze střední Evropy, jsou stojany s LPG ve Švédsku světlou výjimkou. Pro doplnění LPG se ve Švédsku v drtivé většině jezdí k prodejcům, či distributorům propan-butanu, kteří mají LPG jako doplňkovou službu, například k výměně propanbutanových láhví, či k prodeji svých různých plynových zařízení. (Seznam LPG stanic ve Švédsku) A ti mají svou otevírací dobu, do které se musíte trefit. Jinak prostě smůla. A přesně do takové situace jsme se dostali. Sjezdem z trajektu v neděli bylo jasné, že LPG nikde nedoplníme. Přesto jsme to ve Skövde alespoň pro čisté svědomí zkusili, ale v neděli ve čtyři hodiny odpoledne to opravdu nemohlo klapnout. Do kempu v Mariestadu tedy dojíždíme na benzín, zakempujeme, odbavujeme zvířata a jdeme se podívat do města.
Mariestad – město kam se rádi vrátíte
Kolem jezera Vänern je nepřeberná spousta krásných míst, v bezprostředním okolí jezera najdete třeba nejkrásnější zámek ve Švédsku a spoustu dalších úžasných míst. Mariestad byl však nejblíže, a protože jsme toho před sebou měli ještě hodně, padla volba na toto město. První seznámení s místním životem by se dalo shrnout asi takto: Suprové bydlení v krásných domech s částečně krytými a částečně otevřenými balkóny, čisté upravené okolí, absolutní pohoda, příjemná místa k odpočinku, zde ve formě dřevěných houpaček s výhledem na marínu, naprosto skvělá přístavní hospůdka s vlastní pivem.
Druhý den přibyly další dojmy a hlavně zkušenosti. Zejména co se týče používání hotovosti. Ve Švédsku se totiž hotovost pomalu ale jistě stává přežitkem a naprosto všude, a když píšeme naprosto všude, tak to myslíme doslova naprosto všude zaplatíte platební kartou. I u stánku se zeleninou nikdo hotovost nevyžaduje a jednoduché přenosné platební terminály jsou všudypřítomné, a dokonce jsme se několikrát dostali do situace, kdy se dalo platit jen kartou. Hotovost nikdo nechtěl. Prostě si něco objednáte, cokoliv, jídlo, pití, služby, a i kdyby to měl být pouliční prodavač, automaticky na vás vytáhne platební terminál. V jednom případě jsme byli svědky, že všichni, kdo stáli frontu u kasy na zaplacení, měli v ruce připravené mobily, aby mohli pípnout nákup. Lhostejno, jestli 15letý kluk, nebo 70letá babička. My, co jsme si úspěšně vybrali hotovost z bankomatů, které umí i česky jsme placení v hotovosti museli vyžadovat a byli jsme skoro za exoty. Proto je při cestě do Švédska lepší buď mít účet u své banky ve švédských korunách a ten pak pomocí české platební karty s multiměnou čerpat, nebo platit stejnou českou platební kartou, jakou používáte doma v Čechách s povolenou funkcí DCC (Dynamic Currency Conversion). Tato funkce umožní platbu v zahraničí přímo z vašeho běžného účtu vedeného v CZK, zde je ale lepší informovat se ve vaší bance o výši poplatků za převod měny, a dávat pozor na měnový kurz, který může být méně výhodný. Není to pravidlo, ale stát se to může. Jako třetí varianta je mít založený multiměnový účet.
Ale zpět k Mariestadu. Druhý den procházíme centrum města, které je velikostně srovnatelné s českým okresním městem střední velikosti. Centrální náměstí obklopené obchodními domy, to celé zarámované do parkové zeleně dává dohromady širší centrum s dominantou města místní katedrálou a s místní marínou. Zatímco katedrála tvaruje historickou dominantu, marína je moderní přístav na jezeru Vänern se svou vlastní kolonádou, obchůdky a restauracemi. Součástí města je i přírodní, volně přístupná ptačí rezervace Ekudden, s ptačími pozorovatelnami a krásnými velkými starými stromy, která se nachází v bezprostředním sousedství kempu. Jezero Vänern jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži, a kupodivu bez většího přemlouvání. Koupání v ledovcovém jezeře je něco jako jehličková masáž s uvolňovací masáží dohromady. Jediné, co je potřeba udělat je dlouho sám se sebou nevyjednávat, jestli ano, nebo ne a prostě do toho jít. Už jen ten pocit z překonání sama sebe stojí za to. Absolvovali jsme jak ranní, tak podvečerní koupání a pokaždé s nepopsatelnými pocity uvolnění. Prostě tohle se nedá přesně vystihnout, tohle se musí zažít.
Úterý 15 srpna 2023 Mariestad – Sundsvall
Po dvou nocích v kempu u jezera Vänern pomalu balíme na další etapu, tentokrát z Mariestadu do Sundsvallu. Máme před sebou téměř 600 km, a proto již před výjezdem víme, že ještě ten samý den v Sundsvallu nebudeme. Počítáme proto s dojezdem na nějaké dobré parkoviště a druhý den dojezd na místo určení. Jediné, co je po cestě potřeba udělat, je zabukování nějakého dobrého místa v kempu. Což nebyl problém a hned při první zastávce na vyvenčení zvířat a na oběd tento úkol plníme. Ve Švédsku existuje jedna z nejlepších dopravních sítí v Evropě, a to nejen co se týče dopravní infrastruktury, ale zejména kvality. Místní dálnice a rychlostní komunikace, ale i místní regionální komunikace jsou bez větších nerovností, dostatečně široké a pravidelně dělené na 1 + 2 jízdní pruhy tak, aby zejména v kopcích kamiony a pomalejší vozy nezdržovaly provoz. Malými obcemi se projíždí jen výjimečně, obchvaty obcí jsou naprostým standardem. Jediné, s čím se na místních regionálních silnicích setkáte, je nekompromisní vyžadování dodržování předepsané rychlosti, a to i s pomocí rychlostních radarů. V drtivé většině nepojedete po jednoproudé místní regionální komunikaci rychleji, než 80 km/h. Z Mariestadu vyjíždíme na benzín, kousek za Mariestadem doplňujeme benzín do plna a plyn bereme až v Örebru v průmyslové zóně. Kousek za Gävle děláme druhou venčící a odpočinkovou přestávku a pomalu se chystáme k výběru vhodného parkoviště k přespání. Nakonec dojíždíme na odpočívadlo u jezera Tönnebro, kde zůstáváme do dalšího dne.
Co se týče parkovišť u dálnic a rychlostních komunikací, jsou rozdělená podle dostupnosti služeb. Téměř na každém parkovišti, s výjimkou těch nejmenších, najdete toalety vybavené kabinkami s umyvadly a s teplou vodou. Na některých jsou dětská hřiště a některá parkoviště poskytují i možnost dočerpaní užitkové vody, nebo možnost vyčištění chemické toalety. Kompletní mapu těchto parkovišť poskytuje Trafikverket, stačí si jen vybrat jaká parkoviště chcete a zobrazí se jejich seznam. Po kliknutí na jednotlivá parkoviště se zobrazí veškeré služby, které jsou na něm dostupné. Tankování benzínu za hotové možné je, ale musíte buď a) absolvovat anabázi nejprve k obsluze, řeknete jaký stojan, jaký benzín a kolik ho chcete. Zaplatíte množství, které jste nahlásili, dostanete kód, který zadáte do terminálu a můžete natankovat. V těchto případech je lepší nebrat úplně plnou nádrž, protože v případě, že se zaplacené množství do nádrže nevejde, musíte znovu k obsluze a vyžádat si vrácení peněz. Tento systém provozuje např. síť čerpacích stanic Circle K, nebo Q Star. Nebo za b) Vybrat stojan, který umožňuje placení v hotovosti, nápis na stojanu kartan / kassa, na terminálu takového stojanu zvolit „Kassa“, natankovat kolik potřebujete a jít k obsluze zaplatit. Tento systém, velmi podobný našemu českému provozuje např. síť čerpacích stanic OK Q8. Pokud platíte kartou, tak si nejprve pípnete kartu na terminálu u příslušného stojanu, natankujete, kolik potřebujete a z karty se odečte přesná příslušná částka za natankované palivo. Prostě opět je tankování na kartu lepší, rychlejší, pohodlnější.
Sundsvall – průmyslové město na středním severu Švédska
Po příjezdu do Sundsvallu jsme se nahlásili v kempu a zakempovali na zabukovaném místě. A protože jsme přijeli těsně po poledni, zbyla spousta času na prozkoumání kempu a samozřejmě, když už jsme dojeli až sem, tak alespoň smočit nohy v Botnickém zálivu. A pak hurá do města, najít bankomat. Tentokrát ale nikoliv pro výběr, ale pro vklad hotovosti. Neb jsme uznali, že nosit s sebou hotovost je ve Švédku naprosto zbytečné. A z toho plynula další zkušenost. Ve švédských bankomatech, které jsou standardně určeny pro výběr i pro vklad, se po vložení karty z jiné země, nezobrazí menu pro vklad hotovosti. Takže tohle fungovat nebude a hotovost prostě a jednoduše budeme muset někde udat, děj se, co děj. Jako další úkol bylo dotankování LPG u místního distributora plynu. Tak snad tam něco z hotovosti udáme. Neudáme. Karta, nebo nic. Ok, dobře. Plyn platíme kartou a jedeme do obchodu s potravinami, kde nám hotovost berou. Alespoň něco. Druhý den jedeme do centra města a na programu jsou opět (co kdyby náhodou) vkladové bankomaty. Bohužel nic. Dáme se tedy do prohlídky centra, náměstí a přilehlých obchodních ulic. Sundsvall je nádherné město s krásnými historickými budovami, obchodní pasáží, kterou jsme náležitě využili. Dáváme odpolední kávu v místní cafeterii, když tu najednou přišlo překvapení v podobě příjezdu historických vozidel. A byla to opravdová nádhera. Stařičké Buicky, Chevrolety, Volva, Saaby, Mercedesy… Bylo toho tolik, až oči přecházely. A zvuk klasických osmiválcových motorů zněl jako modlitba. Neuvěřitelné káry. Ale čas přitahuje šrouby, potřebujeme se postarat o zvířata. Odjíždíme tedy zpět do kempu.
Letní noci na severu jsou velmi krátké, pokud se jim noc vůbec říkat dá. Slunce sice cca kolem 9 h večerní zapadne, ale zůstává velmi těsně za obzorem, takže noc není nikdy úplně tmavá. Prakticky se jen setmí, obloha zůstane tmavě modrá (nezčerná, jak jsme zvyklí) a za obzorem zůstává patrné sluneční světlo. A zhruba ve 3h ráno se začíná svítání. Tahle neskutečná nádhera se nedá ani pořádně popsat, ta se musí zažít, aby člověk pochopil jedinečné kouzlo severu.
Sundsvall – Karlstad
Každá pouť má svůj cíl a tato naše letošní, byť byla plánována ještě o kousek dál, se nakonec právě zde, v Sundsvallu obrátila směrem zpět k domovu. Ač neradi a po dlouhých diskusích si nakonec přiznáváme, že na takovou cestu vyrazit se zvířaty, nebyl úplně dobrý nápad. Je pravda, že diskuse ohledně zvířat probíhaly ještě před odjezdem, kdy se řešilo stáří Adélky (15 let) a denní rytmus kocoura Michala, který nemá problém v půl páté ráno žádat o jídlo. Nakonec z toho Adélka, navzdory svému stáří, vyšla vítězně, ale kocour Michal, zvyklý z domova každý den celé dopoledne prospat, což při celodenních přejezdech prostě nebylo možné, to přestával dávat. Obrovský stres nevyspalého kocoura se mísil s jeho dennodenním ranním škrábajícím a shazovacím programem, který s železnou pravidelností začínal mezi půl třetí a půl čtvrtou ráno, nedal vyspat zase nám. Nejde to. Prostě takhle to nejde. Otáčíme kormidlo zpět na jih, a vracíme se zpět směr Örebro a dál do kempu v Karlstadu. Rozhodli jsme se, že nebudeme dělat tak velké přejezdy, aby zvířata mohla být alespoň trochu v klidu. Na Cestě ze Sundsvallu tedy stavíme na parkovišti u Örebra s tím, že druhý den nabereme u místního obchodníka s plynem LPG a pak budeme pokračovat dál do Karlstadu. Druhý den byla sobota, plynař otevírá až v 10h dopoledne, zastavujeme se tedy ještě v nákupním centru na kávu a v místním ZOO krámku kupujeme kocourovi Michalovi ještě nějaké extra plechovky s jídlem, které snad konečně začne pořádně jíst. Doplňujeme LPG a vyrážíme směr Karlstad. Po cestě ještě zastávka na oběd, vyvenčení a zklidnění zvířat a kolem 13 h přijíždíme do kempu Karlstad.
Karlstad
Město se nachází na pobřeží jezera Vänern, největšího ledovcového jezera ve Švédsku, stejně jako naše první zastávka Mariestad. Jen s tím rozdílem, že Mariestad je na jihu jezera Vänern a Karlstad je na severu jezera Vänern a v Karlstadu se do jezera Vänern zároveň vlévá nejdelší řeka ve Švédsku Klarälven. A toto mělo být hlavním tématem naší zastávky v Karlstadu. Po příjezdu do kempu se počasí vyvíjelo velmi dobře. Sluníčko, teplo a na nebi jen pár mráčků. Procházka po blízkém okolí a plány na další den. To se ale mělo během noci změnit. A změnilo. Celý příští den, od rána až do večera propršel, takže veškeré plány na výlety do města a k řece Klarälven vzaly za své. A z neděle se stal propršelý pyžamový den. Na jednu stranu to byl vítaný odpočinek pro celou posádku, na druhou stranu to ale znamenalo vynechání veškerého plánovaného programu, s výjimkou povinného nákupu potravin, jejichž zásoby již utrpěly značné ztráty. V dešťových přestávkách přišly na řadu krátké jednoduché výlety do okolí, resp. do okolních lesů, kde se daly najít opravdové houbové exemláře. Koneckonců ani procházka na čerstvém vzduchu nebyla úplně k zahození. Až na komáry, kteří se rozhodli, že si v takovém krásném vlhku ukrojí svůj díl. S přestávkami pršelo až do večera a z našeho draze zaplaceného karavanového stání se stalo mechové brouzdaliště, kde se dalo chodit jen v gumových botách bez ponožek. Což se nepochybně nejvíce projevilo během pondělního odjezdu, kdy v takovém prostředí bylo potřeba vše sbalit, uklidit a připravit na další jízdu. Nakonec je všechno hotové, ale mokré gumové boty sundáváme až po sprše, kterou jsme si před odjezdem ještě museli dopřát, abychom neodjížděli jako dva upatlaní vodníci.
Karlstad – Malmö
Na cestě z Karlstadu směr Malmö využíváme parkoviště k uvaření oběda, vyvenčení Adélky a odpočinku Michala. Během cesty se navíc rozhodujeme k zastávce v nákupním centru v Göteborgu, kde si druhá polovička kupuje originál švédské lampičky do oken.
A propos, když už jsme u lampiček v oknech. Tento severský zvyk, k vidění zejména ve Švédsku má svou dávnou tradici spojenou s dávnými lovci a pocestnými v tehdejších hlubokých a téměř neprůchodných lesích, kdy lampička nade dveřmi, či v okně chalupy mohla znamenat záchranu života. A je zajímavé, že po příjezdu do Švédska, hned od prvního spatření těchto lampiček v oknech popadl mou druhou polovičku zvláštní neklid.
„Vidíš? Lampičky v oknech byl vždycky můj sen. Vždycky jsem chtěla mít okna s lampičkami. A tahle země mi je něčím blízká. Nevím proč, ale od první chvíle se tady cítím jako doma.“
„No… čert ví, odkud pochází dávní předci téhle zrzky říkám si pro sebe…“ Ale zpět k cestě. Z Göteborgu se pomalu v dopravní zácpě posouváme vpřed ven z města směr Malmö. Po nájezdu na příslušnou dálnici dojíždíme do města Varberg, kde budeme nocovat. Menší benzinová čerpací a elektrická dobíjecí stanice poskytovala spoustu místa k parkování, v Německu by se takové místo nazývalo Autohofem. Mimochodem, elektrické dobíjecí stanice pro elektromobily už jsou prakticky standardní součástí každé větší čerpací stanice u dálnic. Stejně jako je naprosto běžné potkat se ve Švédsku s elektromobilem.
Malmö
Poslední zastávka ve Švédsku byla na místní farmě u Malmö. Klidné místo a zároveň první STPL, který jsme ve Švédsku vyzkoušeli. Jednoduché levné, ale dlužno podotknout, že i příjemné místo, které sice neposkytlo nic víc, než stání bereme s povděkem. Potřebujeme si odpočinout, doplnit plyn, benzín a zvířata potřebují relax. Odpojujeme karavan, a jako první úkol doplňujeme LPG v přístavu, pak jako bonus objevujeme na pobřeží blízkého Severního moře přírodní rezervaci Öresundsparken. A protože se mé sandále s prošlapanou dírou definitivně odebraly na druhou stranu duhového mostu, jedeme ještě koupit nové sandále. No a pak už konečně pro benzín a máme hotovo. Můžeme se vrátit zpět na místo stání, kde nás už netrpělivě očekávala Adélka s nedospalým kočičákem. Tentokrát doslova a do písmene odpadáme v půlce slova a usínáme za svitu vycházejícího Měsíce, který je v těchto zeměpisných šířkách z jiné perspektivy mnohem větší.
Malmö – Lakolk Strand Rømø
Středa 23 srpna 2023 nastal den, kdy opouštíme Švédsko. Zemi, která nám dala tolik inspirace do dalšího objevování, že to ani popsat nelze. Míst, která stojí za návštěvu je tolik, že by to dalo na dva další životy. Tahle obrovská skandinávská země nás vzala za srdce na první dobrou a určitě jsme tady nebyli naposledy. Nicméně teď musíme zabalit a vzhůru směr Øresundsbron a dál směr Dánsko. Protože jsme odjížděli z místa, kde bylo možné jen zaparkovat a nic víc, přemýšleli jsme, jak to po cestě uděláme s vypuštěním odpadní vody a WC. Jak to chodí na parkovištích ve Švédsku už jsme věděli, ale o parkovištích v Dánsku jsme neměli ani potuchy. Nicméně přejíždíme monumentální stavbu Øresundbron, následuje průjezd kolem Kodaně a dál směr Slagelse. Těsně před Slagelse přistáváme na prvním parkovišti a hned přichází první překvapení. Špinavou vodu zde lze vypustit. Super. Možnost okamžitě využíváme a pokračujeme přes další monumentální most Storebæltbronen. Těsně před Odense další parkoviště i s benzínovou pumpou, tentokrát i s možností nejen vypuštění špinavé vody, ale i s možností vyčištění WC a doplnění čisté vody, a to vše zdarma. Připomínáme, že na dánských dálnicích se za vozy do 12t mýto nevybírá, tudíž takový super servis je naprosto zdarma. Dánové a Švédové jsou prostě národem cestovatelů, kteří vědí, co je po cestě potřeba a přizpůsobili tomu infrastrukturu tak, že pokud se rozhodnete být ve Švédsku, či v Dánsku absolutním nomádem, máte potřebný servis zajištěný.
Lakolk Strand Rømø
Do kempu na dánském ostrově Rømø přijíždíme o jeden den dříve, než byla původní rezervace a rozhodujeme se, že než stát kdesi na parkovišti před kempem, raději si zaplatíme jednu noc v kempu navíc. Jdeme na recepci a domlouváme podmínky předčasného příjezdu. Není problém, jen naše původně zarezervované místo bude volné opravdu až další den. Přijímáme tedy na jednu noc rezervní místo číslo 68 a jdeme zakempovat. Jako první věc je samozřejmě příchod na pláž, která nás překvapuje svou obrovitostí. Tady už nelze mluvit kulantně o rozlehlé pláži. Tohle bylo něco obrovitého, od obzoru k obzoru jen písek, pláž, a všechny možné druhy vozidel naskládaných v několika řadách přímo u moře. Neodoláme a druhý den bereme naše auto, a hned ráno parkujeme v první linii. Samozřejmě pořád v uctivé vzdálenosti od moře. Ranní odliv odkryl další metry pláže a máme možnost vstoupit daleko do Severního moře. Ano, vyzkoušeli jsme koupání v Severním moři a můžeme konstatovat, že Jadran to sice není, ale na krátké koupání a osvěžení v průzračně čisté vodě je teplota vody postačující. Nicméně – zvládli jsme koupel v ledovcovém jezeře, tak Severní moře nás nemůže rozhodit. Na pláži vydržíme celé dopoledne, pak odjíždíme uvařit něco k snědku a odpoledne věnujeme prohlídce okolí kempu. Což se ve své podstatě rovná prohlídce přilehlých butiků a obchodu se základními potravinami. Zjišťujeme, že v Dánsku je točené pivo hodně drahý špás, v již zmíněném přilehlém obchodě se základními potravinami se dá koupit plechovkové za poloviční cenu. Na druhou stranu nabízené oděvy, které si zase nakoupila druhá polovička byly cenově srovnatelné s našimi cenami. Prostě a jednoduše se opět dostáváme k měnovému převodu a jako nejlepší řešení z toho opět vychází mít extra účet v dánských korunách, které mohu při lepším kurzu nakupovat a snižovat tak měnový rozdíl. Na rozdíl od aktuálního měnového převodu, při platbě z účtu vedeného v CZK, který může být nevýhodný. Rozdíly jsou sice halířové, ale v objemu plateb se ve finále může jednat o stovky českých korun vynaložených navíc. Prostě tady pořád platí, že halíře dělají talíře. Další den věnujeme opět pláži a koupání v severním moři. Moře mou druhou polovičku prostě přitahuje jako magnet. Bylo na ní vidět, jak si užívá každou minutu, kdy může být u tohoto nespoutaného živlu. Po noční bouřce začíná slunce prohřívat vyčištěný vzduch a den slibuje opět krásné počasí. Tentokrát si na pláž s sebou bereme i svačinu, abychom se nemuseli vracet do karavanu vařit oběd. Nakonec tak jako tak krátce po poledni odjíždíme do kempu, dokupujeme chybějící potraviny a mé druhé polovičce extra mega zmrzlinu. Musím říct, že sice nebyla nejlevnější, ale takhle obrovskou zmrzlinu jsem ještě neviděl. V podstatě druhý oběd. Rozhodujeme se prozkoumat okolí a odcházíme na druhou stranu ostrova, kde v dunách vystrkují střechy přízemní domky. A zjišťujeme, že i tyto domky se dají pronajmout. Možná inspirace pro napřesrok. Plánů nyní máme tolik, ale tohle by se nám líbilo. Uvidíme.
Rømø – Camping Stendenitz
Nejkrásnější pobyt u moře se pomalu chýlí ke konci a v sobotu 26. srpna opouštíme kemp na dánském ostrově Rømoø a vyrážíme směr Dánsko – Německé hranice. Čeká nás dlouhá cesta, domů to máme ještě víc než 800 km. Nicméně i přes to, že s jedním přespáním na parkovišti počítáme, pořád ještě máme relativně dost času. Dánsko směr německé hranice přejíždíme v pohodě a zhruba po hodině jízdy přejíždíme na německé území. Hned za hranicemi doplňujeme LPG, které je v Dánsku téměř nedostupné a cenový rozdíl mezi plynem a benzínem je tak malý, že se ani nevyplatí hledat v Dánsku plnící stanici LPG. Projíždíme severním Německem směr Hamburk, a protože se nám domů vůbec nechce, rodí se nám v hlavách myšlenka zůstat ještě chvíli někde u vody. Nakonec proč ne a při další zastávce lovíme ze seznamu nejbližších kempů. Nakonec volba padá na Camp Stendenitz, nacházejícího s v těsné blízkosti města Neuruppin. Nicméně na dojezd do kempu ještě v sobotu už je pozdě. Vytváříme tedy rezervaci na další den a dojíždíme na autohof Herzsprung, kde budeme do neděle nocovat. Mezitím přichází potvrzení rezervace, takže se v neděli 27. srpna ráno můžeme v klidu vydat směr Camp Stendenitz.
Camping Stendenitz a Neuruppin
Není to daleko, do kempu to je nějakých 40 km, z toho 30 km po dálnici a zbylých cca 10 km dojíždíme městem Neuruppin a kousek za městem odbočujeme podle navigačních šipek do lesa směr kemp. Docela dlouhou cestu hustým a tmavým braniborským lesem zakončuje malé parkoviště u závory. Otevřel se nám výhled na malý kemp u velikého jezera obklopený hustým lesem. Klid, pohoda, voda. Paráda. Nic jiného nepotřebujeme. Zakempujeme, a protože před sebou máme prakticky celou neděli, bereme auto a jedeme se podívat do města Neuruppin. Vybíráme si místo kousek od centra, těsně u místní promenády u jezera Neuruppinersee. Krátká prohlídka města, které na sobě neslo nesmazatelné stopy z éry bývalé NDR, zakončená v místní zahradní restauraci, kde nebrali platební karty, ale pouze hotovost nás definitivně ujistila o tom, že tohle nebude úplně turistický cíl a zcela evidentně tady ani nejsou na příliš velký turistický ruch zvyklí. Nicméně dobrá, proti gustu žádný dišputát. Na druhou stranu lze o tomto městě říct, že má co nabídnout. Například v jedné z ulic jsme objevili opravdu velmi staré domy, ještě s originální konstrukcí. To vypadalo opravdu velmi zajímavě. A místní kostel s malou historickou uličkou za povšimnutí určitě stojí také. Další zjištění bylo, že se tu dají vypůjčit lodičky a že jednotlivá sousední jezera jsou propojená. Což by mohlo být zajímavou výletní možností zajet z kempu na lodičce až do města, nebo naopak na druhou stranu propojovacím kanálem do dalšího jezera. Nevyzkoušeli jme, dáváme jako možný tip. Ale pokud byste zde chtěli nakupovat, tak ne v neděli. To tady nenajdete jediný otevřený obchod s potravinami. Jedinou výjimkou je místní čerpací stanice. Jinak všude ticho, hraničící s až hrozivým klidem. Co se týče nedělního doplnění zásob, odjíždíme s nepořízenou. Musíme tuhle akci odložit na pondělí. Plus si k tomu přidáme nedalekou přírodní zoologickou zahradu a máme na celý pondělní den vystaráno. V pondělí 28. srpna, po pravidelné ranní proceduře spočívající ve venčení Adély, nezbytné startovací ranní kávě a nezbytném ranním generálním úklidu, vyrážíme do místních nákupních center konečně doplnit zásoby. Vzhledem k poslední noci, která nás před odjezdem domů čeká, nákup nijak nepřeháníme, doplňujeme jen základní potraviny a láhev vína na poslední večer. I tak nákup v místním ALDI vychází překvapivě levně. Zpět do kempu, najíst se, udělat svačinu a odpoledne a hurá do ZOO.
Přírodní zoologická zahrada Tierpark Kunsterspring je zajímavě koncipovaná, ve smyslu chovu nikoliv exotické, ale místní zvěře. A to jak ohrožených druhů, tak i zvířat, která byste mohli v lese potkat. Zajímavý koncept umožňující zblízka poznat zvěř, která by před vámi za normálních okolností zcela jistě utekla. U některých druhů je možné dokonce vlézt do klece a pokud zvěř sama přijde, prohlédnout si jí hodně zblízka. Samozřejmě, že větší šanci máte, když si do klece vezmete s sebou i krmení, které lze před klecí za pár centů koupit. To zobou i z ruky. Na co jsme se hodně těšili, byl výběh s vlky. Chtěli jsme tato chráněná i zatracovaná zvířata poznat na vlastní oči. A musíme říct, že to jsou zvířata opravdu majestátní, s nezaměnitelnou duší lovce. Hned po příchodu k jejich výběhu je začala velmi zajímat Adéla, což je naše dlouhosrstá jezevčice. Soudě podle jejich výrazu by si z ní nejraději udělali přesnídávku. K vidění toho bylo hodně, nicméně čas se nachýlil, odpolední svačina snědená, nastal čas na odpolední kávu. Vracíme se zpět do kempu a po kávě ještě absolvujeme krátkou procházku k sousednímu jezeru a sousednímu kempu. Tohle místo je zajímavé také tím, že i v sousedním kempu bylo skoro všechno obsazené, přesto tu je naprostý klid a neuvěřitelná pohoda.
Camp Stendenitz – Domov
Každá akce jednou dojde na svůj konec a nastal čas naposledy zabalit, vyrovnat účet a vyrazit směr domov. Odjíždíme plni nových zážitků, přesto tak trochu smutní, protože se nám bůhví, proč domů prostě nechce. Nedá se však svítit. Času už není nazbyt, a tak se v úterý 29. srpna vydáváme na cestu k domovu. Po cestě ještě u Berlína dobíráme plyn, naposledy ještě dotankujeme v Teupitz a pak už pomalu dojíždíme k Drážďanům. A to už jsme skoro doma. Zbývá už jen poslední úsek z Drážďan na hranice a za nedlouho už sjíždíme po českém území k první čerpací stanici. Ale už ne pro plyn, ale jen na odpočinek, kávu a zavolat rodině, že jsme opět zátky v Čechách. Zbývá poslední trasa do Ústí nad Labem, Děčína, České Lípy a domov už se nám ukazuje v dohledu. Kotvíme na parkovišti, odnášíme domů nejpodstatnější věci, hlavně zvířata a potraviny které musí přijít do lednice. A pak přichází ten zvláštní pocit, kdy si člověk uvědomí, co všechno má za sebou a zpětně si promítne všechny zážitky z cesty, která trvala téměř tři týdny. Co všechno jsme projeli, kde všude jsme byli a co všechno zažili. Že jsme to dali a že těch bezmála 4500 km za to opravdu stálo.