Letošní hlavní cestovní plán se původních návrhů držel jen částečně. Hlavní myšlenkou byly původně jižní Čechy, pak se k ní přidala místa, kde už jsme sice jednou byli, ale kde nám bylo dobře, a nakonec bylo všechno co se netýkalo jižních Čech úplně jinak. Jinými slovy z původních plánovaných cílů zůstaly jen jižní Čechy. Vše ostatní už byla čistá improvizace a plánování „za pochodu“. A všechno začalo paradoxně hned na začátku.

Z Branova Beroun

Jako první cíl byl v plánu kemp Branov u řeky Berounky. Máme za sebou různé pozemky na Bezkempu, tak proč nevyzkoušet vodácké tábořiště u Berounky. Koneckonců druhá polovička na Berounku kdysi jezdila, můžeme tedy spojit dobré s užitečným a vrátit se po letech na stará místa. Do Berouna jedeme v pohodě, v Berouně odbočujeme na místní komunikace a jedeme směr Branov. Silnice se mění na silničky a čím blíže k Branovu, tím více začínáme pochybovat, jestli vodácké tábořiště uprostřed chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko byla ta správná volba. Úzké silničky se pořád ještě dají přežít, a nakonec dosahujeme obce Branov. Příkrý kopec dolů do obce už začíná mít funkci oranžového výstražného světla. V Branově už cesta dál nevede a do samotného kempu navádí už jen polní cesta, která se ve finále prudce svažuje na louku u řeky, kde se samotné tábořiště nachází. Pro naší karavanovou soupravu opravdu nic moc. Zvažujeme, jestli tady podle plánu zůstat, nebo raději najít příhodnější místo. Nakonec padá rozhodnutí na změnu cíle a nastává první improvizace. Volba padla na nejbližší náhradní cíl, což byl Městský kemp Beroun. Otáčíme se a odjíždíme směr náhradní cíl.

Beroun

Po nevydařeném prvním naplánovaném cíli přijíždíme do kempu v Berouně. Místo získáme jen tak tak, protože dnes tu je plno. Závody dračích lodí, kolotoče a davy návštěvníků nedávají příliš velkou naději na klidný pobyt. Inu, co už… Když se daří, tak se daří. Další cíl už nehledáme a bereme co je. Koneckonců v Berouně jsme ještě nebyli, takže bude kam jít, na co se podívat. Zakempujeme, obsloužíme zvířata a mizíme směr město Beroun. Na náměstí nám náladu spravují řemeslné trhy s hudebním vystoupením, a i centrum města poskytuje prostor pro krátké procházky a na příjemné posezení. Mimo centrum města se dá jít podél řeky Berounky. V hlavách už ale spřádáme plány na další dny, a shodneme se nejprve na Křivoklátu a následně na Karlštejně.

Křivoklát a Karlštejn

Následující dva dny tedy věnujeme návštěvám Křivoklátu a Karlštejna. Na Křivoklátě jsme dovnitř na prohlídku nešli, spokojili jsme se s nádvořím a prohlídkou výstavy v místnostech u informačního centra. Co jsme ale vyzkoušeli, byla stezka z Křivoklátu do blízkého lesa, poskytující krásné výhledy na hrad, pokračující do stejnojmenné obce, a nakonec navazující na parkoviště. Krásný okruh. Odjíždíme z Křivoklátu zpět do Berouna a zbytek dne opět věnujeme prohlídce města.

Další den po ranní kávě a pravidelném ranním úklidu vyrážíme, tentokrát bez auta, na místní vlakové nádraží a jedeme vlakem na Karlštejn. Respektive do obce Karlštejn a jejího okolí, protože už je po sezóně a hrad je zavřený. Na hlavní obecní třídě nacházíme příjemné občerstvení v restauraci Stodola a další kroky nás opět zavedou do vzpomínek dávno minulých. Konkrétně do Autokempu Karlštejn, který zná ze své minulosti sjíždění Berounky má druhá polovička. Další příjemnou procházku jsme absolvovali v blízkosti vlakového nádraží Karlštejn kolem zvířecích ohrad. Krátká, ale v tomto místě opravdu krásná procházka. A pak už jen cesta zpět do Berouna, kde na nás v kempu čekali naši zvířecí spolubydlící.

Tábor

Odjíždíme z Berouna do Tábora. Počasí nic moc, těsně před Táborem si naštěstí trochu dá říct a konečně přestává pršet. Přijíždíme na další naplánované místo, tentokrát STPL Tábor. První předem plánovaný cíl. Tábor je další místo, kde jsme ještě nebyli. Zakempujeme, bereme auto a jedeme do města. No… Raději jsme jezdit neměli. Tohle je opravdu zvláštní místo plné úzkých uliček a s výjimkou parkovacího domu bez jakékoliv šance kdekoliv jinde zaparkovat. Upřímně od Tábora jsme si slibovali mnohem více, ale naše očekávání byla evidentně zbytečně přehnaná. Ani na centrálním náměstí jsme nenašli nic, co by nás nějakým způsobem zaujalo. Prošli jsme pár obchodů, a tak nějak nebylo co víc řešit. Odjíždíme zpět na STPL, dává se znovu do deště. V teple karavánku znějí krásné tóny fléten, které má druhá polovička skvěle ovládá a já hledám místo, kam bychom mohli další den jít i kdyby pršelo a volba padla na Klokoty. Klášter v těsné blízkosti Tábora je opravdu nádherným unikátním místem a pokud bychom tady měli něco doporučit, tak by to byly právě Klokoty.

Třeboň

S velmi smíšenými pocity a v dešti se s Táborem loučíme a odjíždíme na další plánované místo do autokempu Třeboň. Jízda dál na jih už byla v pohodě, dokonce nás po cestě provázelo sluníčko. Autokemp v Třeboni a Třeboň s okolím obecně bylo první místo, kde se nám doopravdy líbilo. Velmi dobře situovaný kemp u Opatovického rybníka v těsném sousedství Třeboně, to byla naprosto ideální poloha a hned první den jsme začali u hrobky Schwarzenbergů a centrem Třeboně. Další den nás čekala první dlouhá pěší trasa kolem rybníka Svět a po slušných 12 km v nohách ještě dáváme program na odpoledním Country parníku. Po absolutně vyčerpávajícím dni na další den plánujeme rybník Rožmberk a cestu na parníku kolem Světa (rybníka Svět). Třeboň a okolí byl první opravdu suprový zážitek na naší zatím trochu smolné cestě.

Český Krumlov

18 září pomalu balíme a připravujeme se na přejezd do Českého Krumlova. Takže opět ranní káva, ranní předodjezdový úklid, odservisovat, zapřáhnout a vyrazit směr Camp Fox Český Krumlov. Do Českého Krumlova to není daleko, takže ještě ten den odpoledne přijíždíme na místo. Vítá nás tichý posezónní kemp, skoro by se toto místo po sezóně dalo přirovnat k pozemku z Bezkempu. Odpřaháme, zakempujeme, obsloužíme zvířata a jedeme do centra Českého Krumlova, posledního předem naplánovaného cíle.

Dlužno podotknout, že Český Krumlov nám není cizí, už jednou jsme tady byli. Český Krumlov totiž také patří k místům, kde nám je dobře, kam se rádi vracíme.

Jako první jdeme po „starých stopách“ z minulé návštěvy tohoto města. Příjemná hospůdka, kde se nám moc líbilo už bohužel neexistovala, ostatní bylo tak nějak zhruba při starém. Prošli jsme centrum, na rychlé občerstvení jsme se zastavili v Krčmě Šatlavě a pak už zpět do karavánku sepříst plán nejen na další den, ale i na další cestu, neb právě tady, v Českém Krumlově naše letošní cestovatelské plány skončily. Další cesta už bude čistě na našem momentálním uvážení.

Nejprve vybíráme program na další den a vyhrává rybník Olšina na Šumavě. Čeká na nás jeho 7 km dlouhá naučná stezka. Tentokrát s sebou bereme i fenku Adélku. Od rána neustále drobně poprchává, ale jsme rozhodnuti do toho jít za každého počasí. Takže nejprve horký grog v Resortu Olšina a pak za drobného dešťového mrholení vyrážíme na cestu. Povalové chodníky střídá hrabanka, hrabanku polní cesta, polní cestu povalové chodníky… Naučná stezka má spoustu různých zastavení, z nichž některá vás zavedou přímo nad hladinu rybníka. A protože už druhý den téměř bez přestávky prší, je voda zatraceně blízko k lávkám, v některých případech lávky dokonce zaplavuje. A to už je docela slušný adrenalinový zážitek. Zhruba v polovině stezka přehází přes rybník dlouhým dřevěným mostem a na druhé straně poskytuje výhledy z uměle vytvořených pozorovatelen. Opět začíná slušně pršet a pomalu nás začíná přecházet humor. Bunda a boty mé druhé polovičky už prakticky nejsou k ničemu, moje bunda sice své nepromokavosti dostojí, ale neumí zadržet chladný vítr, takže to žádná velká hitparáda také není a fenka Adélka už je mokrá tak, že vypadá poloviční. Inu, na hory bychom se měli příště trochu lépe připravit. Nakonec celou naučnou stezku přes všechny nesnáze dokončíme a s úlevou jdeme do auta. Ihned startujeme, pouštíme topení a v kufru hledáme alespoň nějaká suchá trička. Po cestě zpět do kempu stavíme ještě v místní prodejně, naštěstí měli i nějaké hadříky a jiné suché věci. Promočené a zničené boty mé druhé polovičky absolvovaly poslední ladný hod do nejbližšího koše.

Cesta domů

Po šumavském zážitku a neustálé nepřízni počasí už jsme žádné další zastávky nevymýšleli a rozhodli se jet domů, uklidit karavánek a zbytek volna strávit jiným programem. Na zpáteční cestě jsme se přece jen rozhodli pro ještě jedno zastavení v Děčíně. Opět místo, kam se rádi vracíme a kde je nám dobře. Vytváříme si tedy rezervaci v kempu Děčín a 20 září odpoledne tam přistáváme, doplňujeme zásoby a zároveň se trochu zrelaxujeme procházkou po městě. Tady je nám prostě fajn. Druhý den následuje výlet na Tiské stěny, a další den věnujeme Ústí nad Labem – Střekovu. Tato část Ústí nad Labem také patří mezi námi vyvolená místa. Počasí se konečně umoudřilo a výlet na střekovská zdymadla a na hrad Střekov dopadl na výbornou. Situace se začala otáčet k lepšímu, proto se rozhodujeme pro naše další oblíbená místa. A tak 23 září odjíždíme směr Litoměřice.

Litoměřice a Velké Žernoseky

Naše další cesta vede do kempu Litoměřice. Tady už to je definitivně poslední zastávka a před námi poslední jeden necelý den, který hned po příjezdu věnujeme Litoměřicím a druhý celý den, věnujeme pěší trase z Litoměřic do Žernosek a zpět. Tato trasa byla zajímavá jednak neplánovaným setkáním s veterány v Žernosekách, jednak neplánovaným setkáním s neznámým chatařem, který nám věnoval plný kyblík kaštanů.

Stručný souhrn cesty

Šest zastávek, 780 km, průměrná spotřeba 11,7 l / 100 km. Nově jsme testovali používání plnitelných plynových lahví Alugas, které jsme si nechali na jaře 2022 namontovat místo původních klasických železných 10 kg plynových lahví. U některých plnících stanic v ČR mají s plněním těchto plynových lahví problém. Jednak se jedná o v ČR téměř neznámý systém a velkou roli hrál samotný fakt, že se pohledově plní plynové lahve. Což je sice v ČR (ale i jinde) zakázané, ale jen pokud se jedná o plynové lahve, které nemají pojistný ventil. Tyto plnící lahve, ač vypadají jako lahve, jsou technicky a legislativně plynové nádrže. Rozdíl oproti klasickým plynovým lahvím je, že jsou pevně zabudované, stejně jako plynová nádrž a mají pojistný ventil, stejně jako plynová nádrž. Proto tento systém legislativa zařazuje do plynových nádrží. A plynové nádrže plnit povolené je. Tento systém používá certifikovaný systém s pojistným ventilem na 80 %. Což znamená, že se plynové nádrže (vypadající jako plynové lahve) naplní na 80 % a pojistný ventil vypne. To proto, že se počítá i s roztažností a odpařováním plynu, a tudíž nemůže dojít k přílišnému přetlakování plynových lahví. Je to stejný systém, jako když vypne plnící pistole třeba u tankování benzínu. Článek popisující toto téma si můžete přečíst zde.