Slunečný říjen 2021

V říjnu za Sluncem

Pod tímto slovním spojením si většinou představíme něco ve smyslu prodloužení letní sezóny a s tím spojenou cestu kamsi na jih. My jsme si letos říjen za Sluncem vyložili trochu jinak a vydali se na východ. Přes severní Moravu až na severovýchodní Slovensko. To byl nejvýchodnější bod a zároveň cíl, kterého mělo být dosaženo. A nakonec přece jen přišel na řadu i onen pomyslný teplý jih, který v našich zeměpisných šířkách asi nejlépe reprezentuje jižní Morava.

Severní Morava – Bludov u Šumperka

Strohý zápis v palubním deníku říká, že jsme odjížděli v sobotu, 9. října a cesta byla bez problémů až na místo určení. Jinými slovy: protože s námi jel i jeden pes a jeden kocour, byla první zastávka už u čerpací stanice v Hradci Králové. Doplnit palivo, obsloužit zvířata, a nakonec i sebe. Dáváme si dobrou kávu a pokračujeme dál, směr Mohelnice. Z Hradce Králové volíme pro nás, karavanovou soupravu lepší variantu po silnici I/35 a kolem 14h dorážíme k motorestu Studená Loučka. Motorest leží na vrcholu „Mohelničáku“, což je v nákladní dopravě velmi proslulé silniční stoupání, které je zejména od Mohelnice obávaným místem zimního nechtěného zdržení kamionů. Samotný motorest, který znám z konce 90 let 20 a prvních let 21 století se téměř vůbec nezměnil, jen na dvoře je o 20 let vyšší strom.

Na poslední kilometry zapínáme navigaci v telefonu, abychom zjistili, že navigace nefunguje. Pravděpodobně odešel GPS modul telefonu. Naštěstí můžeme použít druhý telefon a vyrážíme na poslední část cesty ze Studené Loučky do Bludova.


Po zbytek cesty jsem si tak v duchu říkal, že by vůbec neškodilo mít s sebou dobrý autoatlas. To, že jsme ho neměli, byla asi jedna z největších chyb. Ono totiž bez GPS určení polohy nejen že nejde navigace, ale v podstatě nejsou k ničemu ani Mapy.cz, Mapy Google, či jakékoliv jiné mapové podklady v elektronické podobě. Určení polohy probíhá už jen pomocí tzv. triangulace (tři pozemní vysílače lokalizují telefon) a je velmi nepřesné, pokud se vůbec něčeho takového dočkáte. Spoléhat se jen na elektroniku se prostě nevyplácí.


Dobrá tedy, odpoledne přijíždíme do Bludova u Šumperka na první místo, kde strávíme zbytek tohoto a další dva celé dny. Pozemek zabukovaný přes službu Bezkempu je součástí místního koupaliště na klidném místě za provozní budovou. Majitel / správce pozemku naprosto v pohodě, hned nám dává první instrukce kde, co a jak. Elektřinu nepotřebujeme a v rohu pozemku je kohoutek s pitnou vodou. Jediné, co zde chybí je výlevka, ale to má čas.

Zakempujeme, druhá polovička už ví, jak správně ukazovat při couvání, takže i tento úkon zvládáme skvěle. A protože je opět potřeba obsloužit zvířata, jdeme rovnou venčit a zároveň na první vycházku. Bludov je malé městečko u Šumperka, se kterým ho spojuje pohodlná asfaltová cyklostezka. Z místního koupaliště to je do městečka, co by kamenem dohodil, a i když v samotném městečku nic zvláštního neuvidíte, tak okolí stojí za to. Šumpersko ležící u Hanušovické pahorkatiny je dalo by se říci západní brána do Jeseníků, a velké a větší kopečky s krásnými vyhlídkami tvoří krásná panoramata. Takovou pro nás zajímavostí jsou zde aleje. Tedy lépe řečeno, z jakých stromů jsou. Nad místním koupalištěm objevujeme jabloňovou alej s chutnými jablky, a následně s chutným jablkovým kompotem, a další den při pěším výšlapu do Šumperka je podél cesty pro změnu alej z třešní a švestek.

Ona vůbec ta cesta mezi Bludovem a Šumperkem je svým způsobem zvláštní. Nejen, že na ní najdete klasické křížky, sloupy se svatými a kapličku, to by nebylo nic zvláštního, ale najdete zde třeba i kříž sebevrahů, nebo extra dopravní značku pozor králíci. Tam a zpět to bylo podle krokoměru nějakých 13,5 km. Adélka (fenka) to sice zvládla, ale měla toho plné tlapky. Inu, je to už starší třináctiletá dáma, takže budeme muset chodit kratší trasy.

Samotný Šumperk je krásné město, ale v neděli příliš možností třeba k malému občerstvení neposkytne. Nebo jsme byli na špatných místech, těžko říci. Každopádně jsme nenašli jedinou otevřenou kavárnu, hlavní třídu jako když vymete. A upřímně, ani veřejné toalety na mince, které jsme našli byly mimo provoz. Na druhou stranu alespoň máme fotky bez davů lidí.

Během pobytu v Bludově jsme museli řešit dvě závady v karavánku. Chtělo by se mi napsat jednu větší, druhou menší, ale ono v říjnu na horách, když se netopí, nebo neteče teplá voda… obojí je asi stejná prekérka.

Naštěstí topení bylo v pořádku, byl jen špatný kontakt na baterii (monočlánku), který vytváří elektrickou jiskru pro zapálení plynu. Stačilo jen trochu monočlánkem pootočit a od té doby topení fungovalo. A pak už jen stačilo ráno z vyhřátého karavánku pozorovat na trávníku venku ranní bílý povlak z jinovatky. Jen rozfuk pod postelí a na toaletě pořád foukal skoro studený vzduch. Na pravou příčinu jsme ale přišli až na dalším stání v Ostravě.

Horší to bylo s teplou vodou. Jednak začala téct hadička na teplou vodu a jednak se špatně ohřívala teplá voda v bojleru. Tady už muselo přijít na řadu rozebrání šuplíků v kuchyňské lince, dostat se pod dřez a zjistit, že dotažením těsnící spony se nic nevyřeší. Takže následoval výjezd do Šumperka pro lepidlo a normální šroubovák. Pak přišlo na řadu komplet rozebrání hadičky, vysušení a vyčištění spoje, zalepení a znovu dotažení s lepidlem. Oprava se povedla, voda přestala ukapávat, ale voda v bojleru pořád nic moc. I na pravou příčinu tohoto jsme přišli až na dalším stání v Ostravě.

Severní Morava – Ostrava !!!

V pondělí 12. 10. si v Šumperku ještě zařizujeme poslední věci a v úterý ráno po ranní kávě vyrážíme směr Ostrava. A tak jako na trase Hradec Králové – Mohelnice byla zvolená trasa pro nás lepší a sjízdnější, tak i tady byla původní varianta jet zpět na Zábřeh na Moravě a dál po dálnici na Olomouc a Ostravu. Konečné rozhodnutí ale nakonec bylo jet po silnici I/11 po trase Bruntál, Opava, Ostrava. Pro karavanovou soupravu složitější trasa, ale o to krásnější. Čili nás čekal přejezd Jeseníků.

Tahle trasa je sice o cca 20 km kratší než původní dálniční verze, o úspoře času se však v žádném případě mluvit nedá. A to i v případě, kdybychom karavan neměli. Vesnice střídá vesnici, a když nejedete vesnicí, vybíráte serpentiny. A když se kousek před Rýmařovem dostáváme na nejvyšší bod trasy 879 m. n. m. přichází mlha a pokles teploty téměř k nule. Tady si poprvé říkám, že dát už teď zimní pneumatiky byl docela dobrý nápad. Chvíli jedeme bílou tmou abychom se po výjezdu z ní mohli pokochat nádherným pohledem na náhorní planinu. Těsně před Bruntálem objevujeme v dáli krásný kostel na kopci (teď už víme, že to byl Uhlířský vrch) a dáváme si ho jako tip na další výlet. V Bruntále obdivujeme zámek a dáváme jej do seznamu tipů. Takže už teď to vypadá, že se sem, na severní Moravu, tentokrát do Jeseníků podíváme zase. Z Opavy už krájíme poslední kilometry, před Ostravou nasazujeme rezervní navigaci a přistáváme u brány kempu Landek Park.

Tento kemp vybíráme proto, že zde funguje mimo jiné i STPL. Takže je možné odservisovat toaletu, doplnit vodu a dobít palubní baterii v karavánku. STPL tady ale nefunguje přímo na mince, ale musíte si koupit DOV kartu, za kterou zaplatíte zálohu 50,- Kč a následně dobijete. A pak kartu přiložíte ke stojanu se službou, kterou požadujete a za příslušný „odpípnutý“ kredit se služba zprovozní. Např 10 l vody za 3,- Kč, 1 kWh za 15,- Kč a za odservisování toalety, nebo nádrže na odpadní vodu se z kreditu strhává tuším 10,- Kč a máte na to 1,5 min. Před odjezdem lze DOV kartu vrátit a automat vrátí zálohu za kartu 50,- Kč. Na druhou stranu to má výhodu, že lze platit bankovní kartou.

Po zakempování vyrážíme na první výlet do Ostravy. Jdeme pěšky a jako cíl si vytyčujeme kostel Neposkvrněného početí Panny Marie na náměstí Svatopluka Čecha. Po cestě omylem zacházíme do míst, kde slunce nevychází a nedobrovolně se „seznamujeme“ i s místními nepřizpůsobivými občany. Nic moc. Honem pryč, jdeme dál. Cíle jsme úspěšně dosáhli, a v naprostém kostelním tichu se na chvíli oddali rozjímání. Asi to tak mělo být. Po cestě zpět se ještě zastavujeme v prodejním centru, kam jsme si chtěli jít druhý den nakoupit pečivo. Ale vzhledem k tomu, že se jednalo pouze a jen o centrum prodeje značkového textilu, nebylo z pečiva nic. Jen v místní kavárně docela dobrá káva a pokračujeme spět směr kemp. Nakonec byla ještě jedna zastávka v hotelu Green, tentokrát na pivko. Zkouška Ostravaru proběhla úspěšně. A pak už jen zpět do karavánku, zatopit a hurá do postele.

Jenže zatopit dobrá, ale topení pořád nebylo ono. Sice topilo, ale jediné místo, kde byl hic poskytovala skříň nad topením. Všude jinde pouze přiměřeně… přiměřeně… a teplá voda z bojleru zase skoro žádná.
Druhý den ráno rozebírám spodní desku skříně, která dělí šatní skříň od prostoru s topením, abych zjistil, co se tam vlastně děje a závada byla na světě: rozpojená vzduchová hadice pro rozvod teplého vzduchu pod postel, na toaletu a do kombinovaného bojleru. Hadice usazena na své místo a za 5 minut už zadělávám spodní víko šatní skříně zpět a teď teprve topení funguje, jak má. Na toaletě krásně teplo, pod postelí krásně teplo a v bojleru každý den teplá voda.

Po propršelé noci ještě doplňujeme vodu a zkoušíme sprchu. Tedy sprchu v karavánku. Zatím jen sestavit sprchový zákryt s přísavkami. Povedlo se a věříme, že příští rok na jaře už sprchu využijeme naplno. Tento den, 13. 10. jsme věnovali doplnění zásob, procházce po další části Ostravy, tentokrát Masarykovo náměstí, Kostelní náměstí, ulici 28. října, Hotel Imperial, prodejnu se žvýkačkami Pedro a také prodejnu se značkovým maďarským zbožím ERLI. Pak po relaxu u kávy, kdy si Michal (kocour) trochu připálil ocásek o plotýnku (pěkný smrádeček, to prostě nechceš), na které se ohřívala voda na kávu, přišla na řadu odpolední procházka podél řeky Odry, kde jsme objevili velký jez a veslařský klub, který i v tuto roční dobu pořád fungoval.

Další den, to už bylo 14. 10. jsme prostě naplnili heslo, kdo nefáral, nebyl v Ostravě a navštívili jsme bývalou šachtu Anselm. Tato šachta funguje jako hornické muzeum a je ve stejném areálu Landek, jako kemp. Takže tentokrát jsme měli program hned u nosu a opravdu se bylo na co dívat, co obdivovat, a hlavně získat alespoň základní povědomí o tom, co vše hornická práce obnáší, v jakých podmínkách a jakým způsobem se co dělalo. Tohle se prostě nedá popsat, to se musí zažít na vlastní kůži. A sáhnout si v podzemí na pravé nefalšované ostravské uhlí, které je ještě v zemi… nikdy bych si nepomyslel, že se tohle jednou povede. Zhruba 1,5 hodiny v podzemí a 1 hodina u báňských záchranářů a už víme, že hornická práce nebyla a není žádná legrace a umíme si představit, jak těžká práce to je.

No a po šichtě zasloužené pivko v kempu, pak pokus o vyvenčení kocoura. Jenže tomu se v mokré trávě vůbec nelíbilo, tak jsme ho zase uklidili, trochu si odpočali a pak se vydali pěšky do Ostravy. Tentokrát kolem radniční věže, opět na Masarykovo náměstí, kde si má druhá polovička vyměnila eura, neb se předešlý den večer dozvěděla, že nás čeká ještě Slovensko. Překvápko no. Zpět jsme šli zadem Komenského sady podél Ostravice a pak zase přes dálniční most zpět do kempu. Dalších 12 km v nohou.

Pohled z vrcholu vysoké pece Bolt Town – areál Dolní oblast Vítkovice, Ostrava !!!

Poslední den před odjezdem z Ostravy, 15. 10. jsme věnovali doplnění plynu, zásob a praní prádla. Čistý propan, který používáme nám vyměnili v LPG Tomegas na Lanové ulici 1971/7 Ostrava, prádlo jsme si vyprali v samoobslužné prádelně Laundromat QUICKWASH – Hrabůvka Dr. Martínka 1392/14a Ostrava – tady byly naprosto perfektní služby, a zásoby doplnili v nejbližším supermarketu. Tohle vše nám zabralo celé dopoledne a odpoledne jsme jeli navštívit Dolní oblast Vítkovice. Monumentální průmyslový areál, který na první pohled asocioval Ocelové město z románu Julese Verna. No a tady jsme doplnili heslo kdo nefáral a nebyl na vysoké peci, nebyl v Ostravě. A jelo se na Bolt Tower, nejvyšší kavárnu na bývalé vysoké peci v Ostravě. Moderní prosklený výtah nás dovezl až přímo před kavárnu, ze které byl přímý vstup na ochoz, vedoucí až na samotnou špici věže vysoké pece. Po ochozu se dalo dojít až do prosklené pozorovatelny na vrcholu, a ještě dál vedla samostatná slepá lávka, která vedla cca 10 m do volného prostoru mimo věž. No… napíšu to takhle: kdo chce zažít absolutní pocit svobody, může to zkusit. A zůstane jen nebe nahoře a Ostrava dole. Na závěr padla 3 pivka v restauraci na Landeku plus cosi jako chipsy, ale proložené přílohou tak pálivou, že se to ani nedalo sníst. Prostě to byl docela slušný nářez.

Z Ostravy do Štrby

Sobota 16. 10. 2021 Ranní káva a balení na cestu na Slovensko. Vyplnit e-hranici, zaevidovat očkovací certifikáty, doplnit vodu, odservisovat toaletu, vrátit DOV kartu a můžeme vyrazit na cestu. Tentokrát bude mít naše cesta konec na dálničním parkovišti na Štrbě, kde jednu noc přespíme a druhý den dojedeme na zabukovaný Bezkemp ve Veľké Lomnici. Natankováno máme z Ostravy z minulého dne, takže první zastávku děláme až na Česko – Slovenských hranicích u Jablunkova. Krátká zastávka na jídlo, vyvenčení psa a kocoura dát na toaletu. Pak pokračujeme dál, už na Slovensku údolím Váhu směr Žilina, Martin. Cesta ubíhá v naprosté pohodě, a slovenská krajina se nám otevírá do plné krásy. Další zastávku děláme kousek za Martinem na dálničním odpočívadle, kde je funkční a čistá toaleta, dětské hřiště a čisté lavičky, na které se nebojíte sednout. Po zhruba půl hodině odpočinku pokračujeme dál směr Rožumberok. Místy nedokončenou dálnici střídají okresní silnice, ale i ty jsou v pohodě a dá se jet v naprostém klidu. Výjimkou byl Rožumberok, kde byly ještě staré originál silnice, tuším někde z 80 let minulého století. Docela prekérní situace vyvolávaly třeba vyjeté koleje, které byly tak hluboké, že jsme museli vybočit a jet po středu silnice. Jinak se to prostě nedalo projet. Až na tuto výjimku musíme říci, že dálnice jsou zde obecně v lepším stavu než u nás. Což se potvrdí i při zpáteční cestě. Za Rožumberkom jedeme dál na Liptovský Mikuláš až do našeho dnešního cíle Štrby. Zde doplňujeme palivo a zabíráme si místo k přenocování. Krásné místo s výhledem na Tatry využíváme k focení až do západu slunce.

Štrba – Velká Lomnica

Neděle 17. 10. 2021 Spíme až do roztrhání těla, a nikomu se nechce nic dělat. Je tady tak krásně, že bychom tu klidně relaxovali celé dopoledne. Jenže to nejde, protože nás čeká další cesta. Resp. zbytek cesty do Veľké Lomnice. Takže proběhne obligátní ranní káva, pravidelný a nesmlouvavý ranní úklid a jedeme. Po cestě ještě zastavujeme na malém odpočívadle, kde na WC odservisujeme toaletu a dáme si na sluníčku ještě jednu kávu. A pak vyrážíme na pozemek zabukovaný ve Veľké Lomnici. Pozemek byla dalo by se říct zatravněná stavební parcela s ohništěm a posezením. Jako základna pro výjezdy do Vysokých Tater naprosto vyhovuje a postačí. Majitel byl super, perfektně jsme si porozuměli, opět nám vše vysvětlil a dal i pár tipů na výlety po okolí. Jeden mini výlet na kopec nad pozemkem jsme absolvovali ještě v den příjezdu po zakempování. Byl odsud nádherný výhled na celé východní Tatry. Večer jsme si otevřeli vínko a pivko a ve tři hodiny ráno začal někde u nějakého domu zvonit alarm. Otevřu dveře, abych zjistil situaci a kocour Michal toho okamžitě využil a ladným skokem do tmy opustil karavan. S baterkami jsme se ho snažili do půl páté ráno hledat, ale marně. Nakonec přišel sám a byl za hrdinu. Do šesti hodin ráno dělal neskutečný binec, neb se cítil jako dospělý kocour, který může sám ven. A přesto ho milujeme (hajzla 😊)

Velká Lomnica

V pondělí 18. 10. jsme si dali jen jednoduchý program, a to nákup v místní samoobsluze a prohlídku Veľké Lomnice. Návštěvu Vysokých Tater jsme zatím odložili, protože bylo zataženo a nic bychom neviděli. Městečko má dva kostely. Jeden evangelický a druhý římskokatolický. Na cestě tam i zpět jsme obdivovali nádherné chaty, převážně dřevěné, nebo přímo sruby. Za naším karavánkem měl chatu slovenský herec Milan Kňažko. Tento den byl vyloženě odpočinkový, chtělo by se napsat opravdově flákací.

Velká Lomnica, Tatranská Lomnica

Dnešní den 19. 10. bude krásně, a tak balíme svačinu a vyrážíme do Vysokých Tater. V plánu je Tatranská Lomnica a Skalnaté pleso. Auto necháváme na placeném parkovišti pod lanovkou a jdeme koupit lístek. Paní v Infocentru u pokladny nabízí lístek až na Lomnický štít, ale protože Lomnický štít je zahalen mraky, zůstáváme opravdu jen u Skalnatého plesa. Nahoře bylo nádherně, jasný den s příjemnou teplotou a krásnou viditelností. Po absolvování okruhu kolem Skalnatého plesa dáváme kávu v horské restauraci a odjíždíme lanovkou zpět dolů k autu, kde už na nás v přepravním boxu čeká ospalá fenka Adéla. Sjíždíme do centra Tatranské Lomnice na neplacené parkoviště, bereme Adélku a jdeme se projít do místního městského parku. Je nádherný slunečný podzimní den a podzim maluje lépe jak Rembrandt. Po procházce po Tatranské Lomnici odjíždíme zpět do Veľké Lomnice, v samoobsluze kupujeme chleba a místní pivo a jedeme zpět do karavánku. Bylo tak nádherné počasí, že i kávu jsme si vypili venku na posezení. Ani se nám nechtělo věřit, že jsme ve Vysokých Tatrách, 750 m. n. m. Večer nás navštívili majitelé pozemku, oba byli úžasní. Rozloučili jsme se a pak si na rozloučenou dali bílé vínko (to už jen my dva).

Velká Lomnica – Břeclav

Dnešní den 20. 10., budeme absolvovat zatím nejdelší přejezd. Původně měl být cíl v Galantě, ale nakonec jsme se dohodli, že to dotáhneme až do Čech, někam k Břeclavi. Po ranní klasice, představující ranní kávu plus ranní úklid následuje odkempování, zapřažení, poslední kontrola a pomalu vyrážíme z Veľké Lomnice nejprve do kempu Tatranec v Tatranské Lomnici odservisovat karavan. Vypustit šedou vodu a vyčistit toaletu. Musím říct, že to byla dobrá volba. Nechali nás tam odservisovat za 5 euro. A pak už jedeme zpět na dálnici směr Štrba. Docela slušně fouká a vypadá to na docela zajímavou jízdu. Hned po nájezdu na dálnici cítíme nápory větru, a tak jedeme nejnižší dálniční povolenou rychlostí, tj. 80 km/h. Cesta ubíhá dobře, jen je občas nutné víc soustředění na udržení rovného směru, aby se při poryvech větru souprava nerozkývala. A tady se také krásně projevila funkce stabilizátoru. Ten hodně pomohl.
Osmdesátka nám ale dlouho nevydrží, dojíždí nás první kamion, a tak zvyšujeme rychlost a na tempomatu zadáváme rychlost na 91 km/h. I v této rychlosti karavan drží a stabilizátor funguje, jak má. Na sjezdu Hybe odbočujeme z dálnice a před námi je přejezd Nízkých Tater. Tady už se jede o poznání lépe. Cesta vede mezi kopci, takže vítr až na výjimky už nehraje takovou roli, a vzhledem k vesnicím, různým rychlostním omezením a zatáčkám jedeme 50–75 km/h max. Víc to tady s karavanovou soupravou nejde. Nízké Tatry jsou nádherné. Méně kamenité a více zelené. Jedeme směr Bánská Bystrica a pomalu se prodíráme na nejvyšší bod naší cesty, na Čertovicu, která leží ve výšce 1250 m. n. m. na rozhraní Žilinského a Banskobystrického kraje. Zastavujeme tam a dáváme si pauzu pro nás i pro zvířata. Opět perfektní služby. Funkční čistá toaleta, chutné jídlo, káva a krásně odpočatí pokračujeme dál směr Banská Bystrica.
Po přejetí Nízkých Tater navazujeme na údolí řeky Hron a kousek za Podbrezovou dáváme další zastávku. Malé parkoviště u louky je pro psí holku Adélku jako dar z nebes. Začíná se mírně oteplovat. Za Banskou Bystricí najíždíme na rychlostní silnici R1 směr Žiar nad Hronom, Nitra, Bratislava. Kousek za Nitrou dáváme další pauzu, tentokrát s plným servisem u pumpy pro všechny. Pro zvířata i pro nás. Po ledové kávě pokračujeme dál po rychlostí silnici směr Bratislava, do Galanty odbočíme jen abychom natankovali. Pak se vracíme zpět na dálnici a pokračujeme teď už bez zastávky až do Bratislavy. Teplotní rozdíl mezi horami na severovýchodním Slovensku a nížinou na jihozápadním Slovensku se zvýšil na dobrých +10° C. V Bratislavě odchytáváme odpolední špičku, takže se chvíli vezeme v zácpě, ale pak už zase dálnice, tentokrát už téměř naše známá D2 směr Kúty. Za Bratislavou ještě jedna malá zastávka a večer po 17h dojíždíme k čerpací stanici u Břeclavi. Po zhruba ½ hodině definitivně parkujeme, napůl packujeme, zatahujeme rolety, vyvenčíme pejska, nakrmíme kocoura, sobě párek v rohlíku a obří řízek, já si kupuju navíc plechovkové pivo a po krátké venkovní procházce v blízkém okolí jdeme spát.

Moravský Krumlov, Brno (Theodor Schäfer)

Na Břeclavi jsme spali opravdu dlouho. Ač paradoxně na velmi rušném dálničním parkovišti. Přijíždějící a odjíždějící kamiony nám vůbec nevadily. Má druhá polovička to snesla naprosto v pohodě. Což pro mne bylo překvapení. Já jsem na spaní po parkovištích více méně zvyklý, ale moje polovička nikoliv. A přesto to s naprostým přehledem dala.
Před námi bylo posledních zhruba 80 km do Moravského Krumlova, takže vše mohlo proběhnout hezky v klidu. Tedy skoro všechno. Ranní káva v pohodě, ale každodenní povinný ranní úklid byl, ostatně jako vždycky, trochu hektický. Ale už si na to pomalu zvykám.
Asi po hodině jízdy jsme zastavili na parkovišti u pozemku zabukovaném přes Bezkemp, počkali na zadaný čas a šli se nahlásit. Zakempovali jsme a vyrazili do Brna. Opět vyměnit plyn, opět vyprat a jako bonus najít hrob prastrýce druhé polovičky, Theodora Schäfra.
Jako první jedeme do samoobslužné prádelny Speed Queen Laundry Jihomoravské náměstí 1098 Brno – Slatina. Prádelna fungovala dobře, jen je potřeba opravdu dobře číst návod na obsluhu a raději si připlatit za prací prášek, navíc prací cyklus, tuším že to bylo nějakých 35 min. se nám zdál poměrně krátký. Praní 150,-, sušení 50,-, takže za 200,- Kč máme vypráno cca 10kg prádla.
Po vyprání pokračujeme na LPG Tomegas, Olomoucká 277/15 Brno – Černovice, kde nám vyměňují prázdnou láhev od čistého propanu za plnou láhev čistého propanu.
Den se chýlí ke konci a už toho máme plné kecky. Jízda po Brně je v dopravní špičce opravdu adrenalinový zážitek, i když na druhou stranu je potřeba napsat, že řidiči byli korektní a opravdu se jezdilo slušně. Dáme tedy ještě hrob prastrýce. Parkujeme před brněnským krematoriem, procházíme na Ústřední hřbitov, a protože už je půl šesté večer a hřbitov se v šest hodin zavírá, tak ještě v rychlosti prohledáváme hrobová místa dle označení, a nakonec se povedlo. Heuréka. Našli jsme hrob Theodora Schäfra, významné brněnské osobnosti a prastrýce mé druhé polovičky.


Theodor Schäfer

* 23.1.1904 Telč – † 19.3.1969 Brno

hudební skladatel, teoretik a pedagog, který od roku 1914 působil trvale v Brně; profesor brněnské konzervatoře; autor řady klavírních, komorních a vokálních skladeb

více >>>


Z Brna odjíždíme téměř za tmy a po cestě fotíme nádherný západ slunce. V Moravském Krumlově jsme zašli do hospůdky u pozemku, kde jsme parkovali na vínko, pivko a křupky.

Moravský Krumlov, Brno – výstaviště

22. 10. Tentokrát neproběhla jen ranní káva, ale i ranní sprcha. Pozemek na Bezkempu, kde jsme byli totiž nabízel i takovéto služby. Paráda. A za chvíli vyrážíme opět do Brna, tentokrát na výstaviště na veletrh karavanů.

Výstava karavanů byla opravdu skvělá, dokonce jsme objevili pro nás novou značku švédských karavanů KABE, a to byly opravdové byty na kolech. Přesvědčili jsme se na vlastní kůži, že obytné vozy jsou super na cestování, ale pro naše potřeby je karavanový přívěs mnohem lepší. Více místa a možnost vytvořit si základnu pro výlety autem do okolí je pro nás prostě priorita. V tomhle nás obytné vozy vůbec nepřesvědčily.
Po příjezdu zpět do Moravského Krumlova a malé relaxaci, vyrážíme pěšky do centra Moravského Krumlova. Objevili jsme zámek, zjistili, že to na skále nad městem je kaplička sv. Floriana nemajíce se zámkem nic společného, objevili jsme výbornou restauraci na náměstí U Matěje a pomalu se vrátili zpět s tím, že Slovanskou epopej si nenecháme ujít. Po příchodu na pozemek se seznamujeme s majitelem, mimochodem také karavanistou (a před tím na lodi). Perfektní chlap. Poradil nám, ať na Slovanskou epopej prostě jdeme, i když bylo, alespoň podle internetu) vyprodáno. Běžte, nějaké místo se vždycky najde. A našlo. Inu, jak se říká, dobrá rada nad zlato. Ještě jednou děkujeme.

Moravský Krumlov

23. 10. Malé město, ale tady opravdu je kam jít. Jak už bylo napsáno, jako první jsme se vydali na procházku kolem místního rybníka ve Vrabčím hájku, mimochodem krásný ranní podzimní relax, a pak na zámek shlédnout Slovanskou epopej. Úžasné životní dílo Alfonse Muchy. Něco tak nádherného se vážně jen tak nevidí. Obrazy vypovídající o nás, o tom, kdo jsme a odkud přicházíme, historie v obrazech od příchodu Slovanů, přes Přemysla Otakara ll až po Jana Ámose Komenského. Tohle by se mělo učit povinně jako základní učivo z našich dějin.

Slečna průvodkyně nám prozradila, že bulharský konzulární zastupitel chtěl jeden z obrazů, konkrétně obraz CAR SIMEON I. BULHARSKÝ s podtitulem Jitřenka slovanského písemnictví, koupit za obrovskou cenu. Dokonce nabízel výměnou i kus území u moře v Bulharsku. Takovou cenu má tento obraz. Obrazy ale zůstaly pospolu, tak jak to Alfons Mucha chtěl, protože jedině tak tvoří ucelené dílo.

Po Slovanské epopeji odjíždíme plni dojmů na pauzičku a na oběd do karavánku a odpoledne jsme vyjeli ke kapličce sv. Floriana, tyčící se na skále nad městem. Kaplička sice byla nepřístupná, ale výhled na Moravský Krumlov byl fantastický. Po kapličce následoval ještě místní pivovar a žitná 13 a jedno malé polotmavé, byla fantastická piva.

Znojmo

24. 10. Původně bylo v plánu Znojmo jen jako výjezdní zastávka z Moravského Krumlova. Nakonec jsme plány trochu přehodnotili a rozhodli se, že do Znojma pojedeme, ale rovnou i s karavánkem, přespíme tam a pak už pojedeme domů.
Dobrá tedy. Po ranní kávě budeme balit. Hektickému rannímu úklidu se takticky vyhýbám a jdu doplnit vodu, odservisovat toaletu a vyhodit odpadky.
Do Znojma jsme přijeli zhruba za hodinu, projeli městem, absolvovali první průjezd nízkým průjezdem, a nakonec jsme se prokousali až do kempu Znojmo, kde jsme s největší pravděpodobností byli mezi letošními posledními zákazníky. Ale pozemek super, rovný, ani vyrovnávat nebylo potřeba. Zvířata jsme vyvenčili, tentokrát obě, ale kocour se rozhodl, že venku ho to zase až tak nebere a skončil v karavánku za oknem. To by mu šlo, vyhřívat se.
Za krásného slunečného počasí vyrážíme do města podél Dyje. Procházka naprosto skvělá, podcházíme obrovský železniční viadukt a čím blíže k centru, tím krásnější domy a výhledy na údolí řeky Dyje přicházejí.
Město Znojmo je nádherné, plné kostelů a náměstí, svou strukturou připomíná města v Chorvatsku. Absolvovali jsme vinotéku znojemských vín, která nese název Enotéka, návštěvu městského pivovaru s naprosto úžasnou Znojemskou 14 a malou restauraci na Masarykově náměstí U Zlaté Konve, kde jsme ochutnali žufánek. Druhá polovička s hruškovicí, já s ořechovicí. No a víno, které jsme si koupili domů jsme večer zodpovědně vypili.

Ze Znojma domů

25. 10. Nastal čas. Poslední ranní káva v karavánku, poslední odkempování, poslední odservisování a v půl desáté dopoledne se za námi zavřela vrata kempu a všechny zážitky, které jsme za víc jak 14 dní na cestách zažili zůstaly jen ve vzpomínkách. Zůstaly jen zápisky v palubním deníku, a ještě chvíli budou v živé paměti a zde, sepsané do řádků snad budou inspirovat ty, pro které se i cesta stala cílem.

Poslední cesta ze Znojma už byla opravdu jen o dojezdu domů. Jedna zastávka vyšla na Jihlavu, kde jsme natankovali a druhá zastávka byla na pumpě v Mnichově Hradišti, kde jsme obsloužili zvířata. A pak už jen poslední kilometry a odpoledne kolem třetí hodiny přistáváme doma na parkovišti u domu. Už teď se nemůžeme dočkat jara. Pokud to počasí jen trochu dovolí, v březnu 2022 bychom rádi na první, třeba i krátký, jarní výjezd.

Sepsáno na základě poznámek z palubního deníku,
který si vedla moje druhá polovička a
spolucestovatelka.
Děkuji

Náhled celé trasy

Celkový nájezd v km,
včetně jízd v Ostravě a do Brna
1647 km
Průměrná spotřeba v soupravě10,5 – 11,7 l / 100 km
Nejvyšší dosažený bod na traseShell Štrba 950 m n. m.
Nejvýchodnější dosažený bodVelká Lomnica, Prešovský kraj
Podrobnosti trasy

Co jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži

Funkce stabilizátoru ve větru a jízdu v silném bočním větru
Stoupání / klesání na Mohelnici, velké stoupání / velké klesání v Nízkých Tatrách.
Nocování a odpočinky na dálničních parkovištích – bez problému.
Samostatnost karavanu při nízkých teplotách. Jedna 10 kg plynová bomba s čistým propanem vydržela na topení a vaření cca 4 dny, včetně vytápění karavanu na přijatelnou teplotu 20 °C v cca -2 °C až -5 °C do 15 minut.

Přepravu zásob potravin budeme směřovat co nejvíce k trvanlivým potravinám, čerstvou zeleninu spotřebovat hned, převoz nemá smysl.
Pro příště s sebou bereme také papírové mapy a autoatlasy.

Opravy po cestě

  • Přetěsnění a zalepení hadice na teplou vodu u kuchyňského dřezu
  • Připojení vysunuté teplovzdušné hadice topení
  • Zalepení těsnění předního servisního kufru.
  • Dotažení vodovodní baterie u kuchyňského dřezu
  • Přilepení držáků skleněných poliček v baru
  • Zprovoznění sprchové zástěry (vyzkoušíme příští rok v létě)