Často se vracíme na místa, která jsme už jednou navštívili a paradoxně i tam, kde se nám napoprvé moc nelíbilo. A přitom si stačí znovu projet staré itineráře a zjistit, že jsme to tehdy „na první dobrou“ vlastně tak trochu odflákli. Tehdejší návštěva náměstí a jedné ulice asi nebude to, co by nám mohlo dát alespoň trochu více ucelenější obraz o městě. Rozhodli jsme se to napravit a rovnou spojit dobré s užitečným.
Automatické mlýny
Jako stěžejní akci jsme si vybrali sobotní prohlídku automatických mlýnů. Mimochodem toto je zrovna místo, které jsme měli navštívit už tehdy, při naší první návštěvě Pardubic. Napravujeme tedy a 24. února se do Pardubic vypravujeme. A tentokrát bylo vše úplně jinak.
Prohlídka automatických mlýnů s průvodcem a výkladem byla nejen velmi zajímavá, ale zároveň jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí. A když k tomu připočteme krásný slunečný den, lze tvrdit, že to byl level přímo fantastický. Ranní, nebo řekněme spíše taková předstartovní káva v Café Gočár připravila půdu k začátku prohlídky venkovního areálu Automatických mlýnů, vynechány nebyly ani vnitřní, dnes už z velké většiny předělané prostory a konečný pohled ze střechy byl už jen tou pomyslnou třešničkou na dortu.
Pardubice podruhé
Po skončení prohlídky Automatických mlýnů už jsme podruhé tu samou chybu neudělali a hned neodjeli. Krásný den přímo vybízel k procházce podél vody, v tomto případě podél řeky Chrudimky až k jejímu soutoku s Labem, k obrovskému jezu na Labi se zdymadlem a s vodní elektrárnou a jako první zastávka byla zastávka na oběd v restauraci Garden nedaleko labského jezu.
Po dobrém obědě ještě návštěva již dříve navštívených míst, což bylo hlavní Pernštýnské náměstí s radnicí, Zelená brána, Třída míru a vinotéka Prosekárna. Nostalgie je holt někdy hodně silná… K těmto dříve navštíveným místům přibyla ještě třída 17. listopadu a knihkupectví Luxor Pardubice. Knihkupectví nevynecháme prakticky nikdy. Pak už jen procházka kolem pardubického zámku a v pozdním odpoledni už jen jízda zpět.
Ještě to není všechno
Letos, po čtyřech letech se nám povedlo propojit místa, která jsme navštívili v roce 2020 s novými místy a rozšířit si tak obzor a obrázek o Pardubicích. A nejen o nich. Přibyl k nim ještě tip na další výlet do okolí, na Kunětickou horu. Takže lze téměř s jistotou říci, že ještě není všem dnům konec a že se sem dříve, či později opět vrátíme. A třeba dojde i na pardubický zámek.